středa 31. prosince 2014

Na nový se učit, číst a cvičit! MÁ NOVOROČNÍ PŘEDSEVZETÍ DO 2015

Nový rok tu máme za několik hodin a já jsem si pro vás připravila trochu důvěrnější článek, který se nese v duchu mých novoročních předsevzetí. Když jsem se ptala mých známých a blízkých, zdali si budou dávat předsevzetí, většinou odpovídali kladně. Někteří ovšem odvětili, že novoroční předsevzetí jsou hloupost. Na půl s nimi souhlasím, protože nový rok a 1. leden je pouze další normální den, který není ničím důležitý. Ale alespoň máme tu příležitost napravit vše, v čem jsme v minulém roce hřešili a dokola se motivovat tím, že je to přeci naše předsevzetí, a to se přeci musí dodržovat! J


1.      Být milejší
Časté narážky na učitele a používání mnohem více vulgárnějších slov ze mě dělá tak trochu ďáblíčka a hajzlíka v jednom. Sama nemám ráda, když děvče mluví jako dlaždič, jenže právě v roce 2014 jsem si na dlaždiče trochu hrála. Tak snad to mé spolužačce Martě nebude vadit, že ji nebudu už tolik vulgárně urážet (samozřejmě ze srandy).
2.      Omezit PC
Hahá, schválně mi do komentářů napište, kolik z vás si toto předsevzetí do nového roku dalo. Protože já jej mám na svém papíru předsevzetí každý rok a každý rok to KUPODIVU dodržuji. Jen jsem přes tyto vánoční prázdniny bohužel nabyla pocitu, že na PC trávím až moc času, což je samozřejmě logické, když není co dělat. J

3.      Cvičit, ALE NEPŘEHNAT TO
O cvičení tu byla článků kopa, hlavně z té negativní stránky. Cvičení se mi v tomto roce dostalo do hlavy natolik, že jsem musela cvičit denně a když jsem tak neučinila, měla jsem šílené výčitky a má nálada byla tu a tam na bodu mrazu. Tak hurá a s CHUTÍ do cvičení!

4.      Více psát pro vás
Miluju blog, psaní, čtení, nabírání inspirací z jiných blogů a miluju vás, mí čtenáři! A z celého srdce bych pro vás chtěla psát více článků, které nebudou pouze deníčkovské a o mé osobě, ale také přínosné pro vás. Protože právě vám chci darovat co nejvíce inspirace a přínosných rad.

5.      Naplnit prasátko
Nemyslím tím, že se najím. J Chci si začít šetřit na to, až nastanou ty úúúkrutné nákupové návaly na Vánoce a já budu nutně potřebovat penízky. K tomu jsou prasátka tím nejlepším pomocníkem.


6.      Začít vařit a více péct
Pokud jste viděli mé úkoly a cíle na letní prázdniny, zmiňovala jsem se o tom, že díky spoustě času začnu vařit. Ani jednou jsem neuvařila a na nový rok to chci napravit. Po škole si asi moc neuvařím, ale o víkendech bych mé mamce občas mohla udělat radost. J

7.       Učit se
U toho bodu se mi spousta lidí vysmála. „Ty a učit se? A na co? To toho nebylo málo? Vždyť u toho ležíš furt!“. Asi jste mě neviděli v posledních dvou měsících, kdy jsem myšlenkami trochu jinde a učení jde stranou. Tak teď půjdou stranou myšlenky a učení opět nastupuje a s ním hlavně ekonomika!

8.       Více se zajímat o ekonomiku
Pokud jste si četli můj předešlý článek, víte, o čem mluvím. J

9.       Více číst
Čtením jsem dříve započala svůj den a jím i zakončila. Tak proč v tom nepokračovat i v roce 2015 a napravit tak několik dnů a měsíců ztracených čučením na videa?

10.   Usmívat se a být pozitivní
Usměvavý bod je pro mě snad nejdůležitější. Pamatuji si na můj rozzářený úsměv na téměř každého kolemjdoucího. Postupem času jsem se přistihla v častém spěchu. Ve městě, kam chodím na školu, se na nějaké příjemné úsměvy nehraje, tak proč s touhle hrou nezačít zrovna v následujícím roce? J


Budu ráda když mi o vašich předsevzetích napíšete do komentářů! A já Vám z celého srdce přeji to nejkrásnější do nového roku. Děkuji Vám, že jste tu s MrsMishell byli po celý rok a budu se na Vás těšit i v novém roce, do kterého všichni musíme vkročit tou pravou nohou! Hurá do toho J <3


pondělí 29. prosince 2014

Jak jsem si koupila své první noviny a započala tím novoroční předsevzetí!

…jak jsem začala číst portál idnes.cz, začala vyhledávat novinové články Václava Havla, a jak se snažím se stát ekonomickou znalkyní. Zatím neúspěšně.

Obchodní akademie, na kterou chodím přes rok, mě naprosto strhla. A jelikož jsem se do hlavního předmětu EKONOMIKA zamilovala, i když se nevyznám v politice a hospodářství našeho státu je mi ukradené, snažím se dělat vše pro to, abych jí co nejvíce porozuměla. A proto jsem si dnes koupila své první noviny.


Vlastně jsem nikdy nedokázala pochopit mého dědečka, babičku a strejdu, kteří si každý den kupovali Jindřichohradecký deník a hltali každý novinový článek. Dnes jsem to v obchodě pochopila a jak jsem tak stála před tím stojanem se všemožnými časopisy a novinami, sáhla jsem jak po Ženě a život (kterou si prostě musím koupit), tak i po o polovinu levnějších novinách plných žhavých novinek.

Stačilo mi pár článků a já díky tomu všemu začala být v obraze. Vím, jaký byl Václav Havel ještě před tím, než se stal prezidentem, čím se živil a čemu se věnoval. Vím, které země byly nejvíce postihnuté ebolou a dokonce se dokážu vyznat i v tom, jak to vlastně bylo se situací na Ukrajině.


Čtení novin mi zabralo asi tak hodinu, pročítala jsem články s těmi nejzajímavějšími titulky (články o tom, jak napadlo několik centimetrů sněhu, jsem vynechala, stačí mi ta „kalamita“ u nás). Pozastavila jsem se dokonce i u zajímavého článku o tom, jak se od nového roku budou označovat důležité informace u nebalených i balených výrobků. A na závěr jsem se pousmála nad inzeráty sedmdesátiletých seniorů. J


Po této hodinové „povinné četbě“ se cítím dospělejší a nepřipadám si tak hloupoučká, jako doposud. A že je psaní článku o tom, jak jsem si koupila své první noviny hloupé? Pro mě je to historická událost a až jednou půjdu s mým svázaným štosem novin do kontejneru na papíry, budu vzpomínat, jak jsem tenkrát četla své první noviny a tím i započala své novoroční předsevzetí do roku 2015.

pátek 26. prosince 2014

Jak jsem Vánoce jsem obměnila za Hobita!

Zdravím vás,
Čekala jsem na ten den, kdy si sednu k počítači kolem sedmé, šesté hodiny a nebudu mít co dělat. Budu koukat z okna do tmy, poslouchat rádio, popíjet vodu a odpočítávat minuty do chvíle, kdy se donutím dělat něco jiného. Konečně taková chvíle nadešla a já už se nemohu dočkat, až vám vylíčím své dojmy z letošních Vánoc a celkově posledních dnů, které byly perné, ale skvělé.

Školu jsme před Vánocemi zakončili tanečním představením spolu s ostatními spolužačkami a já jsem si to moc užila! A protože mi vánoční atmosféra zvedala žaludek, potřebovala jsem se trochu odreagovat, a tak Michal zvolil zábavu v podobě kina, které je momentálně naším nejnavštěvovanějším místem za poslední dobu. Byli jsme se podívat, jak se Peter Jackson činil u třetího dílu Hobita. A musím říct stručně a jednoduše, že jsem nad míru spokojená.

 Obklopená dárky od mých milovaných přátel :-)

Hobit není mým „TOP“ žánrem, vlastně jsem upřednostňovala vždy a za jakýchkoliv podmínek romantické komedie, ale ty mi v poslední době lezou krkem, protože všechny končí stejně. Hobit byl tedy jasnou volbou a já se skvěle odreagovala. Zamilovala jsem si Bilba Pytlíka a neskutečně jsem se na něj těšila. Druhý den po Hobitovi jsem zvolila takové menší pokračování, které bylo natočené ještě dřív, než samotný Hobit. A ano, jedná se o Pána prstenů. Asi se budete divit, ale ano, já, slečinka prahnoucí po Chaningu Tatumovi a Theu Jamesovi, si pouštím s Michalem po odpoledních Pána Prstenů. Asi mi cvaklo.

A vás asi zajímá, co jsem dostala k Vánocům, protože tato otázka lítá po všech blozích. Abych se přiznala, nechci se tím chlubit, ale přeci jen jsem slíbila, že natočím video se všemi dárky, takže si prosím chvilku počkejte. Každopádně dárky nebyly to, co mé Vánoce udělalo těmi nejlepšími ze všech. Byla jsem se svou rodinou v plném počtu a šťastná jsem obalovala řízky, dělala salát, myla nádobí… Čtyřiadvacátý prosinec jsem si užila naprosto skvěle. J

Snííííííh! :-)


A nyní mě čeká nový rok a s ním i nová předsevzetí, která vám na blog ještě v průběhu následujících dnů napíšu, protože už jen pár dní a já se budu muset činit. To jsem to ale na sebe zvědavá. J Mějte se krásně, mám vás ráda! (A určitě mi dejte vědět, co jste dostali vy!)

sobota 20. prosince 2014

Vánoční mánii mám za sebou - "nenávidím" Vánoce!

Mí nejvíce drazí a nejvíce milí,
Jsem moc ráda, že jsem si dnes udělala čas, abych si s vámi mohla imaginárně popovídat po internetu. Musím říct, že mi to chybí. Psaní článků, točení. Ale jelikož patřím mezi ty, kteří potřebují mít vše hotové, než se budou stát v obchodech fronty dlouhé jako jedna strana budějovického náměstí, neměla jsem čas na blog. Nakupovala jsem totiž dárky, sháněla všemožné detaily, které bych chtěla, aby se na Štědrý den vyskytly u nás doma. Třeba svíčky v barvě totožné jako koule na vánočním stromečku. (Tento rok ladíme do bronzovo-stříbrna). Mimochodem když už jsme u toho slazení barev stromečku a celkově vánočních dekorací, co říkáte na letošní trend růžové barvy? Podle mě je to naprosto bláznivý. Samozřejmě je zajímavé, že se každým rokem barvy mění do bláznivějších a bláznivějších, ale proboha, všeho s mírou! :-D

Abych se ale odpíchla od vánoční růžové k tomu, co jsem vám chtěla říct. Slavnostně mohu prohlásit, že mám všechny dárky, které jsem potřebovala zabalené a připravené na slavnostní předání na Štědrý večer. A ani nevíte, jak se těším. A jak tak ty roky nabývají, začínám mít jiné „způsoby“ natěšení na vánoce. Těším se nikoliv na dárky, ale na rodinu, na kapra se salátem, na to, až ostatní budou otevírat dárky, které jsem jim koupila… Strašně ráda dávám lidem dárky a miluji jejich reakce. Připadám si potom, že jsem jejich vánočním andílkem J


Doma nemám kudy chodit :-)

Na druhou stranu mám vánoc po krk. Když mi přišel další a zároveň poslední balík a já opět dávala peníze na pultík na poště, při příchodu domů jsem prohlásila tu slavnou větu „nenávidím vánoce“. Čekala jsem celý advent, kdy tuto větu prohlásím, protože vím, že po ní pak už následuje jen pohoda, klídek a cukroví.

Bohužel jsem nebyla „vánočně aktivní“ na mém youtube kanále. Těšila jsem se, až vám ukážu mé rady a tipy na vánoční dárky, ukážu vám, jaké dekorace jsem pro tento rok zvolila. Ale nic nevypadalo dobře a bylo to těžko zpracovatelné. Nemám techniku k točení takových videí, a kdybych chtěla dělat DIY, nemám stativ, protože nejlepší pohled, když youtuber dělá DIY, je přímo z jeho pohledu. A na to já nemám aparaturu.


Proto doufám, že příští rok se poštěstí a já si za vydělané peníze z brigády koupím nějakou lepší kameru se stativem. Chci dát do točení a psaní článků všechno, chci být pro vás mnohem lepší bloggerkou a youtuberkou, než jsem doposud! Berme to jako první novoroční předsevzetí. Ale o těch vám povím zase jindy. Mějte se krásně a užívejte si vánoční klid a pohodu co nejvíce to jde! Já se vám určitě ještě s radostí ozvu. Mám vás ráda. <3 

pondělí 15. prosince 2014

Nezapomenutelný víkend: koncert Arakain + VLOG

Mí drazí,
Mám za sebou víkend a jsem plná dojmů a zážitků. Pamatuju si na základní školu, na nudné a stereotypní dny bez náplně, na víkendy plné lenošení nebo cvičení, kterému jsem beztak věnovala max. půl hodiny. Na střední se vše mění a já víkendy trávím s mou úžasnou kamarádkou Marťou. Nevím, zdali se díky těmto víkendům spolu bavíme více a více, ale mě to tak vyhovuje. Nejsem alespoň nonstop s přítelem a přijdu na jiné myšlenky.


Pokaždé jsem u Marti z nějakého důvodu, vlastně pokaždé jsou to koncerty kapel, které nám přirostly k srdci. Jednou z nich je i skupina Arakain, kterou znám díky Martině. Vlastně všechny kapely mi přirostly k srdci díky ní, nejvíce asi Dymytry, dále A7X, Arakain, ATSI apod. A právě skupina Arakain zahrála o víkendu na budějovickým náměstí, a díky mé kámošce jsme měli tu možnost stát přímo před pódiem. Bylo to úžasné, záživné a nezapomenutelné!

Nikdy jsem nevěřila, že by mohl být Honza Toužimský tak hezký, ale zatraceně je to pěkný chlap s krásným úsměvem a hlasem! Obdivuji ho a mám ho ráda za každý jeho pohled, když si všiml alespoň malých náznaků toho, jak tuhle kapelu obdivujeme a jak známe alespoň některé z jejich textů.

Díky tomuto koncertu jsme mysleli, že máme o vánoce postaráno, ale pak to vše přišlo, nával jejich „pomůcek“. Nejdříve bubeníkovi spadla palička, kterou následně Honzík vzal a hodil ji do publika. Panebože, já ji chytla! Přistála mi přímo v pravé ruce a já zaječela nadšením. Dále letěla vlna trsátek, jedno chytla má kámoška a druhé spadlo přímo přede mě. S velkým odhodláním jsem jej věnovala Martě jako dík za to, že mě nechává u ní spát, seznamuje mě s tak skvělými kapelami a dává mi nezapomenutelné zážitky.


Následující program není vůbec důležitý, hlavní hvězdou celého víkendu byli Kaini, které jsme si užili, a je to pro nás opět další zážitek do našich pamětí. K tomuto víkendu jsem také natočila vlog, budu ráda, když se podíváte.


A co vy? Byli jste se podívat na narozeninách RockRadia? J

pondělí 8. prosince 2014

Odstartovala jsem éru dobrých činů! - Šťastné články

Zdravím vás u dnešního článku,
Napadl mě jeden takový oddechový článek, nad kterým bych se ráda zamyslela. Před nedávnem jsem totiž „provedla“ jeden čin, který mi vysvitl v hlavě jako kontrolka, že takové činy by se měly stát samozřejmostí. Pomohla jsem starší paní přes přechod, protože byla očividně nemohoucí a měla problémy s nohami. I když měla auta zelenou, nebála jsem se ji přes přechod vzít. Zkrátka a jednoduše jsem důvěřivý člověk, a proto jsem silně doufala, že auta zůstanou stát a počkají, až paní doprovodím na konec.


Po tomto dobrém skutku jsem měla neskutečný pocit. Asi jako když docvičím strašně náročný workout se zabijáckou Jillian Michaels a cítím se potom, že jsem sebe samotnou překonala a překvapila. A přesně ten den mě přiměl se pořádně zamyslet nad tím, jak takové činy u nás chybí.

Nevím, jestli jste viděli na youtube různá videa o dobrých skutcích lidí, kteří mají v sobě trochu soudnosti a pomohou těm, kteří pomoc potřebují, i když to nemusí dávat najevo. Dobrovolně vylézt z auta a pomoc nevinnému kotěti, které se očividně ztratilo uprostřed vozovky je naprosto úžasný a samozřejmě i dechberoucí. O to více mě překvapilo i video Viralbrothers, kdy „testovali“ muže bez domova, kteří by se měli při upadnutí peněženky kolemjdoucího zachovat tak, jako každý jiný – vrátit mu ji. Udělal to jen jeden ze spousty ostatních bezdomovců, bohužel.

Když jsem si uvědomila, že se v poslední době neusmívám na kolemjdoucí tak, jako dřív, uvědomila jsem si, že je něco špatně. Protože být pozitivní bylo na mém denním pořádku a já nechápu, proč tomu tak není doteď.

A proto jsem si vzala od videa Petry z Lovelyhair spoustu tipů, jak se nenechat ovlivnit negativní energií. Má úžasný inspirativní přístup k životu - její minimum negativity v jejich názorech a pohledech na svět. A proto jsem dnes držela jazyk za zuby, když jsem chtěla zkritizovat čerty u nás ve městě… Protože kritizovat je sice naprosto normální, ale ne způsobem: „Zase to samý jako minulý rok“.

Kritika by měla být přínosná, a pokud mají diváci s takovými akcemi problém, stačí napsat např. Infocentru daného města a podotknout pár detailů, které se jim nelíbili. Podle mě organizace takové akce je dost náročná, a když se k tomu přidá ještě nepřínosná kritika diváků, má to velký dopad na nechuť k organizaci na další rok.


To už ale trochu odbíhám. Jak na takové situace hledíte vy? Učinili jste někdy také dobré činy? 

čtvrtek 4. prosince 2014

Poznejte mě více: Nejkrásnější vzpomínky z dětství

Zdravím,
Jízda vlakem je neskutečně přínosná. Obzvlášť, když se nemusíte učit a můžete si užívat omamné písně od Armina van Buuren prolínané s Dymytry. Takové cesty mám nejraději, obzvlášť když mám při ruce blog, tužku a spousty nápadů okolo. A protože miluji, když se vám mohu svěřit s každou maličkostí z mého osobního života, dnešní článek nebude výjimkou. Povím vám o mých nejčastějších a nejživějších vzpomínkách na to nejkrásnější období mého života – dětství.

Mé dětství bylo krásné stejně jako většiny ostatní lidí v mém věku. Užívala jsem si jej naplno a denně se radovala z maličkostí, což už dnes tolik nedokážu. Jsem téměř pořád ve stresu, představuji si, co mám udělat, co mi ještě chybí, neraduji se z toho, co jsem již dokázala. A pak z toho vzniká špatná nálada, občasné náznaky radosti, které se ale rázem mění v tzv. „depky“. Vzpomínky na dětství mě dostávají do říše vzpomínek, které jsou těmi nejvzácnějšími.
  •         Koupání s mým taťkou
Fotky, které naznačují, že jsem ráda nosila pěnové afro na hlavě, jsou jasným důkazem toho, že jsem koupele milovala. A bylo mi jedno, že vana byla téměř plná a mě byla vidět jen hlavička vykukující z pěny kolem mě. Byla jsem šťastná a milovala jsem koupání a měla obrovskou důvěru v taťkovi, který mě vždy udržel, i když se mnou dělal vlny tsunami a vytvářel ze mě sněhuláka.
Vzpomínka, která se mi vylíhla v paměti na koupání, jsou spotřebované šampony. S těmito flaštičkami jsem totiž vytvářela lektvary a masti, které jsem kombinovala s kondicionéry a šampony. A potom teprve byla má vana jako po náletu lavoru Jaru.
  •        Hovínková zmrzlina

Vzpomínka mě vrací do dob, kdy jsem s mým nejmilovanějším dědečkem vymýšlela různé skotačiny, které byly spojené s vulgarismy (samozřejmě přiměřenými). A důkazem byla právě „hovínková zmrzlina“, která byla naším krycím názvem pro čokoládovou zmrzlinu. Doteď občas tohle spojení použiju.
  • Prodávání věcí

Čím jsem byla starší, tím více jsem okoukala dění všedních dnů. Chodila jsem s mamkou nakupovat, vozila se v košíku a sledovala, jak se pípají čárové kódy.  Nemohla jsem ten princip pochopit, ale pak jsem jej stejnak opakovala i doma. Hrála jsem si na prodavačku, dávala mé dětské knihy na hromadu, které jsem následně pípala pomocí imaginárního „pípátka“, které jsem nahradila ovladačem. A byla jsem spokojená.
  •     Sestavy na trampolíně

Nejkrásnější a nejradostnější vzpomínky mám na chalupu, kam jsme s rodiči jezdili téměř každý víkend. Našla jsem si tam nejlepší kamarádky, se kterými jsem trávila nejvíce času po dobu 4 let. Ony byly z Prahy. Já byla 170km daleko. Nic nám ale nebránilo trávit volný čas tak jak se má – chodili jsme hrát schovku, zkoušeli naši odvahu v podobě přelézání bahnité řeky po provaze… A zkoušely choreografie na trampolíně, které jsme potom ukazovaly téměř celé vesnici. Tato léta byla ta nejnádhernější, jaké jsem kdy zažila. A nikdy na ně nezapomenu.


  •      Přestřelky „před barákem“

Vždycky jsem o sobě pochybovala, zdali nejsem dívka s mužskými vlastnostmi. Po založení kosmetického kanálu mě tyto myšlenky opustily. Ale tato aktivita mě neopustila dodnes. Vždycky jsem ráda hrála s kamarády střílečky, nikoliv na počítači, ale se zbraněmi od „Vietnamců“. Bylo to nebezpečné a nepřijatelné, ale o to více se nám to líbilo.


A to je ode mě dnes vše. Já doufám, že se vám článek líbil. Ráda jsem zavzpomínala a vrátila se o několik let zpátky. A co vy? Jaký je váš nejkrásnější zážitek z dětství?

úterý 2. prosince 2014

Na pokraji "zhroucení"...

Zdravím vás,
Je mi to líto poprvé, je mi to líto podruhé, je mi to líto potřetí… Není čas, není nálada a já jsem za to na sebe nesmírně naštvaná. Chybí mi psaní, ale momentálně mi ještě více chybí točení, na které nemám čas tuplem. Přeci jen si ke psaní článku můžu sednout kdykoliv, když se zrovna nemusím učit nebo mě nezanedbávají na facebooku mí přátelé, ale s točením to není už tak jednoduché. Kdybych chtěla točit pravidelně videa, která bych si přála s hezkou kvalitou, pak bych nemohla domů přijíždět ve čtyři, kdy je tma a já tudíž točit nemůžu.


Ale na druhou stranu se mám skvěle. Zase jsem se vrátila k mému starému dobrému režimu, na kterém ale tentokrát nejsem tolik závislá jako dřív, kdy jsem cítila potřebu cvičit každý den. Dnes přijedu domu, strávím pár chvil s přítelem, přečtu pár stránek Hunger Games, rozložím se na podlahu jako vorvaň a imaginárně si protáhnu tělo. A když se mi zrovna nechce cvičit, tak se vydám na tu nejskvělejší jogu na světě. Kde zapomenu na všechno. A vymetu i ty nepříjemné myšlenky na to, že vás zanedbávám.

Tak jako zanedbávám vás, což je naprostá pravda, zanedbávám školu. Což ale ve skutečnosti není pravda, i když já mám takový pocit a jsem z toho na pomezí „zhroucení“. Možná to bude tím, že nemáme zas tolik učení, abych měla právo na to mít výčitky. Jenže. Mám internet v mobilu, a tudíž o hodinách vypadám jako retard, protože ťukám do lavice prstem, přitom můj prst násilní dotykovou obrazovku mého mobila debila na facebooku.


Abychom se ale odpíchli od takového stěžování si, mám tu pro vás historky mých všedních dnů. Tak třeba sobota, ta bude patřit odmoderování menší akce na vesnici, kde mým úkolem bude přivítat čerty. Dále vaše nádherné komentáře u mých videí a úžasný počet fanoušků na fb, pokud jste se nezapojili do Giveaway, jděte do toho! A dále tu máme adventní trhy, které musím nutně navštívit a dát si ten nejskvělejší nealko punč.

A co vy? Taky prožíváte tak strašně záživné všední dny? :-)

P.S.: prosím titulek neberte vážně, jde mi jen o to, kolik z vás se na podobné typy titulků chytne. :-)

neděle 30. listopadu 2014

Tvůj tzv. "Rest day"

Pokud jsi cvičící nadšenec, určitě ses dostala do fáze, kdy si potřebuješ občas dát tzv. „Rest day“, jinými slovy „Odpočinkový den“. Pokud jsi cvičila například 6 week 6 pack, určitě jsi slyšela slova Jillian Michaels: „Je potřeba si alespoň jednou týdně dát odpočinkový den, aby si svaly mohly odpočinout a nabrat další sílu“. Já jsem z tohoto fitness koloběhu jaksi vybočila a cvičím třeba jen 4x týdně - jeden den dolní část těla, druhý den břicho, třetí den horní část těla, čtvrtý den celé tělo. Ovšem toto cvičení prolínám právě odpočinkovými dny. Ty by se ale neměly podceňovat! Nemysli si, že odpočinkový den je ve stylu pojídání brambůrek a koukání na filmy. Přiznávám, že i já si občas takový rest day dám, ale většinou upřednostňuji pohyb. Alespoň jednou denně. A právě ten může mít několik podob.

1.       YOGA
Yogu řadím asi nejčastěji do mých „Rest days“, cvičím ji 2x týdně, resp. chodím na hodiny yogy a musím říct, že právě toto cvičení je tím nejlepším na protažení všech svalů. A nejen to. Yoga tě přiměje zapomenout na všechny problémy a tíhu, které jsi za den nabrala a potom z hodiny odcházíš naprosto uvolněná.

2.       BĚH
Další velmi oblíbenou činností většiny cvičících nadšenců je běh. Já jej provozovala do září, pak jsem ale kvůli zdravotním problémům musela na tři měsíce přestat a dnes se mi klepou svaly vzrušením z představy, jak v lednu vyběhnu do přírody. Nyní je běh asi trochu mimo mísu, většina z nás je již v podzimní, skoro zimní náladě, a tak se nám nechce do studeného větru vybíhat. Na jaře to ale může vypuknout!

3.       CHŮZE
Vlastně mohu říct, že jsem zatím v době mého cvičení, tedy za rok a půl, neměla téměř nikdy rest day. Pokud nepočítám dny nemoci nebo nevolnosti. Denně totiž nachodím kolem 4-5km, což je také velmi vhodný pohyb. Chůze je velmi účinná, a ačkoliv se to nezdá, zapojíte při ní spousty svalů. Tak hurá na túry! J

Pro línější cvičící nadšence
Pokud si ale nepotrpíš na dodržování každodenního pohybu a cvičíš, jen aby se neřeklo, mám pro tebe pár typů, jak svůj volný čas využít např. k naplánování svého cvičebního programu apod.

1.       Vyhledej si zdravé recepty
Hřešit umí každý, ale co ten opak? Zdravá strava? Pravidelné stravování? To už je u nás trochu horší. Založ si nějaký notýsek nebo sešit, kam si můžeš poznamenat spousty zdravých receptů, třeba i např. od amerických Youtuberek, které tě mohou skvěle ke zdravé stravě inspirovat. A když ti dojde nápad, co vařit, sáhni právě po svém sešitu a vyhledej si, na co máš zrovna chuť.

2.       Vyhotov si svou „Fitness tabulku“
Bez zaznamenávání svých úspěchů moc nezjistíš, jestli si zhubla, nebo jsi naopak přibrala (občas se to může stát, jelikož svalová hmota je těžší, než tuk). Já jsem takové záznamy nevedla a dnes toho lituji. Vidím sice na sobě, že za rok cvičení jsem nějaké pokroky udělala, ale nemohu je bohužel porovnat se stavem počátečním.

3.       Založ si playlist s motivační hudbou
Nedokážu si představit běh bez sluchátek v uších. Potřebuji motivaci ke svým výkonům a hudba je tím pravým pohonem. Taky se ti občas stává, že tě nějaká část písničky nakopne k tomu běžet rychleji? A přesně to je účelem právě té „motivační hudby“!

Tak co? Budeš ode dneška trávit své „Rest days“ trochu jinak než doposud? Věř, že ti za to tvé tělo bude děkovat. A ty budeš mít navíc velmi dobrý pocit z toho, že jsi nelenošila. Tak s chutí do toho!

středa 26. listopadu 2014

Poznej MrsMishell z jiného úhlu - aka mých TOP 6 oblíbených kapel!

Zdravím vás mí nejmilejší,
Poznat blogerku i z jiného pohledu není občas na škodu. Vůbec blogerku, která píše a mluví téměř jen o kosmetice, je fajn znát i z té druhé strany. Já jsem tím pravým příkladem, a i když o mě mnohé víte, ze světa hudby sem na blog padl snad jen jeden článek. A já se rozhodla to dnes napravit. Pamatujete si na dlouhý deníkový článek z týdne u mých kamarádek o prázdninách? Přijela jsem vyměněná, obzvlášť po čtyřech dnech s mou kamarádkou, kdy jsem šla podruhé za život na koncert a tím i zjistila, jaký druh hudby je pro mě tím pravým.

Dnes se zmíním vlastně jen o kapelách, kdybych do toho měla míchat i zpěváky, bylo by toho tady mnohem více… I když si teď uvědomuji, že jediný koho poslouchám, vyjma těchto skupin, které vám za chvíli vyjmenuji, je Armin van Buuren. Držím se ho už asi dva roky a stále mě nepřestává překvapovat. O tom ale možná jindy.


1      Dymytry
Kapela, kterou jsem dala na první místo této příčky, se řadí mezi mé současné nejoblíbenější kapely. Od prázdnin DM3 poslouchám téměř denně, vyjma dnů, kdy se sluchátkům zásadně vyhýbám a volím spíše odpočinkové cesty vlakem, jako je četba nebo učení. Dymytry jsou sví. Pochází z Čech, nosí masky a člověk by se jich nejspíš na první pohled bál. Když jsem slyšela poprvé jejich píseň „Zase mi lhali“, nezaujali mě. I když se musím přiznat, že jejich píseň jsem pak poslouchala asi třikrát, ale pak jsem ji „odložila“ stranou. Dnes sice nepatří do mých nejoblíbenějších, ale má pro mě takové určité kouzlo – takové to kouzlo aka „Láska na druhý pokus“. Poslední, čím bych vás chtěla obohatit, co se této kapely týče, je jejich nedávný koncert v Jindřichově Hradci, kam jsem do poslední chvíle toužila jet. Ale nemohla jsem. V ten den, tedy 21. 10. jsem neměla náladu a zameškání tohoto koncertu obrečela. A to je asi důkazem, že pro mě tato kapela něco znamená.


       Sum41
Kapely řadím podle oblíbenosti a tou další je velmi známá „punk-rocková“ skupina Sum41. K této kapele mám největší vztah a nikdy ji nepřestanu mít ráda. Začala jsem ji poslouchat od té doby, co jsem se seznámila s Michalem a od té doby se to se mnou nese (v dobrém slova smyslu). Mám ji ráda hlavně díky tomu, že jejich písně potom doma poslouchám s přítelem a jen tak odpočívám. Znáte píseň „With me“? To je ta naše.


3        Avenged Sevenfold
O něco častěji než Sum41 poslouchám právě A7X, ale nemám k nim zas až takový vztah, abych o nich mohla básnit do nekonečna. Každopádně patří k těm nejlepším kapelám, jaké znám a mají bezpochyby originální písničky. Co taky hodnotím kladně, je rozdílnost mezi písněmi. Znáte takový pocit, když se vám všechny písničky zdají stejné? To u A7X nenajdete.


4        Iron Maiden
Nebudu se ptát, zdali tuto kapelu znáte, protože podle mě je zkrátka a jednoduše nutností znát alespoň jednu jejich píseň tak, jako musíte umět vyjmenovaná slova! Pět ódy na tuto kapelu nemá cenu, je všem doufám jasné, že Bruce Dickinson má NÁDHERNÝ hlas a jestli se jednou na jejich koncert dostanu, budu tou nejhodnější holčičkou na světě a všem budu ležet u nohou.


           All the secrets inside
Neznáte tuto krumlovskou kapelu? Pak si je honem rychle poslechněte! J Ale určitě vím, že toto, pro některé „blití do mikrofonu“, nebude tím pravým šálkem čaje. Každopádně já si na to zvykám a tato kapela mě dostává do ráže. Mám mnohem více energie a moc se těším, až poslouchání jejich hudby okusím při běhu. Obávám se, že potom budu skákat jako kamzík. Což zní ale fajn, nebo ne?

         Zero Hero
Kluci téměř ve stejném věku, jako jsem já, mě nepřestávají překvapovat. Jde o budějckou kapelu, která vždycky skvěle zazáří v Mc Fabrika u Lannovy třídy. Tedy alespoň z mých dvou zkušeností to tato kapela dokáže na podiu rozpálit. A my také. A krky trpí. A my si to užíváme. A druhý den trpíme taky. Za mě ano, tahle kapela to někam dotáhne.


Jestli jste čekali nějaké detailnější info o těchto kapelách, pak se omlouvám, ale to já ve své paměti nevedu. Hudbu neposlouchám kvůli tomu, abych potřebovala znát všechny členy a jejich data narození. Hudbu poslouchám pro potěšení, pohodu a radost.


neděle 23. listopadu 2014

Příběh Lu mě dostal do kolen, ANEB motivace k novému začátku!

Když brouzdám po internetu a narážím na nová videa a nové blogy, všímám si různých životních příběhů ostatních. A častokrát se nestačím divit, jak moc se životy ostatních liší od toho mého. Což je samozřejmě pravděpodobné, každý zažíváme jiné životní situace a každý máme různé zkušenosti. A právě životní situace jedné z mých nejoblíbenějších youtuberek mě dnes dostala do kolen. I přes to, že jsem mladá, nezkušená a nevím, co je to zažít opravdový smutek, ztrátu a žal.

Zveřejněné video Lucky ze Světa podle Lu mě přimělo se vybrečet ze všech problémů a napjatých situací z poslední doby. A zároveň si dát pár facek za zbytečně řešené problémy. Ne každý má tu vlastnost si na vlastní problémy zadělávat, mně se to bohužel mnohokrát povedlo. A nyní všeho lituji. Dala jsem si pár facek za zbytečné hádky s přítelem, za mé tzv. krizové situace kvůli jídlu a cvičení a za poslouchání smutných písniček kvůli pocitům, že mě nikdo nemá rád.


Takové situace a chvíle je potřeba v mém životě zničit, ale zároveň nečekat na to nejhorší. Pouze jen doufat, že to nejhorší se nestane právě mně nebo lépe, že se to nejhorší nestane nikomu. Ani těm, které z hlouby duše nesnáším. Příběh, který zažila Lu je pro mě nepředstavitelný. A ani si nepředstavuji, že bych něco podobného měla zažít. Nejsem na to věkově stavěná a zadělávat si hlavu představami životní bolesti, kterou prožila Lucka, je pro mě zbytečné a citově náročné. Ale ne natolik, jako pro Lucku.

A proto jsem se rozhodla začít nanovo. Příběh Lucky mě namotivoval (ač to zní možná trochu tragicky) k tomu, neřešit problémy, které jsou jen další nesympatickou částí všedních dnů. Nenadělávat si problémy ve vztazích s mými blízkými a neubližovat citově těm, které miluji. Protože jsem tolik náladová a občas žárlivá, že právě tyto dvě vlastnosti ublíží hlavně mému příteli. Naštěstí to není tak intenzivní jako dřív.


Lu děkuji za tak emotivní a nádherně napsaný příběh s tragickým koncem, který mě ale přiměl k tomu, abych neřešila ty nejmenší problémy, jaké člověk může mít. Lu, děkuji Ti. <3

středa 19. listopadu 2014

Jedna z nejlepších kosmetických procedur - jílová maska + FOTO!

Ahoj mí drazí,
Před nedávnem jsem po dlouhé době navštívila můj oblíbený kosmetický salón „U tří lvů“, který se stal mým oblíbeným hned po tom, co jsem odešla s naprosto čistou a krásnou pletí. Byla jsem natolik nadšená, že jsem tentokrát salon navštívila kvůli novince, kterou salon uvedl „na trh“. Jedná se o jílovou masku, která je sice nejspíš známá u jiných kosmetických salonů, ovšem díky nízké ceně a příjemné kosmetičce jsem neváhala a šla rovnou „do toho svého“.


Jílová maska vypadá na první pohled jako kraví pleskanec. No vážně, představte si švýcarská pole plná krav a pleskanců. Že to zní nechutně? Výsledek vás o znechucení okrade. Maska je vhodná hlavně pro problematickou a mastící se pleť s ucpanými póry. A já jsem jasným příkladem této problematické a aknózní pleti, i když tedy musím říct, že po používání řady výrobků se má pleť výrazně zlepšila. A pomohla tomu právě i tato maska.

Maska se na pleť natírá pomocí štětečku a je na pleti nepříjemná. Připadalo mi, že je má pleť ztěžklá a unavená, přeci jen šlo o velké nánosy masky. Postupně maska začala usychat a tím pádem má pokožka na pleti začala pnout, což byl další nepříjemný krok aplikace. Jílová maska šla stejně jako na pleť těžko i z pleti. Díky tomu, že zaschla, i „sundávání“ masky nebylo to pravé ořechové.


Ale pak přišlo to obrovské ANO, díky kterému půjdu na masku určitě znovu. Po nanesení masky a asi 20 minutovému schnutí byla má pleť jako vyměněná. Krásně matná, bez viditelných pórů. Také nepříjemné pupínky se do pleti jakoby „schovaly“, a tak jsem po odchodu ze salonu nevypadala jako po náletu včel.


S maskou jsem naprosto spokojená a vám ji určitě doporučuji! A doporučuji navštívit právě kosmetický salon, kde vám celou proceduru kosmetičky provedou profesionálně a něco málo vám k ní i řeknou. A máte s tím někdo zkušenosti?

A samozřejmě SELFIE na závěr :-)


čtvrtek 13. listopadu 2014

Mých TOP 6 produktů na mou každodenní MAKE-UP RUTINU!

Zdravíčko,
Nikdy bych nevěřila tomu, že mi bude chybět psaní o kosmetice. Víte, že recenzování kosmetických produktů není úplně mým šálkem kávy a nevyhledávám recenzování balíčků od jiných firem (kromě krásné.cz), ale na druhou stranu si čas od času o kosmetice poklábosím zde na blogu ráda. Nenuceně a nepovinně. Protože přeci jen musím recenze napsat do určitého data a právě to mě na takovém recenzování nebaví. Dnes vám povím, sama od sebe, dobrovolně, o mých „nej nej nej“ produktech na pleť, které používám denně při mé ranní make-up rutinně.

1.     BB cream – Maybelline
Nejlepší produkt na zakrytí menších nedokonalostí je právě toto „bíbíčko“ od Maybelline, které moji pleť kryje naprosto skvěle. Mám bohužel po akné viditelné načervenalé jizvičky (které mimochodem momentálně léčím pomocí nového namíchaného přípravku), a tak je občas potřebuji něčím zakrýt, protože jinak vypadám jak po náletu včel. BB zmatní, jelikož je na mastící se pleť. Ale jen dočasně, už po dvou hodinách se začíná pleť lesknout, je opět mastná a potřebuje zapudrovat, což ale nedělám. Nechci pleť zatěžovat ještě pudrem.


2.       Pudr – Miss Sporty
Navážu na minulý bod. Miss Sporty nikdy nebyla tou nejskvělejší značku, není a ani nebude. Ale protože jsem slyšela o celkem kladných a pozitivních ohlasech na tento produkt, ušetřila jsem pár korun a místo Essence si koupila pudr od MS. Na pudry nekladu tolik vysoké nároky, jde mi jen o zapudrování korektoru pod očima. Ale tento pudr na to bohužel není stavěný. Nejen, že je šíleně oranžový a tudíž z prozářeného očního okolí udělá ještě unavenější oči, než po probuzení, ale také dlouho nevydrží. A tím pádem je mi bohužel k ničemu.


3.       Korektor – Rimmel Match Perfection
Miluji, miluji a zase jenom miluji! Tento korektor mi nejenže vyhovuje svým balením, způsobem aplikace a celkově vzhledem, ale také svým úžasným odstínem, který právě mé oční okolí skvěle prozáří, nabudí takový svěží dojem a také kruhy trochu zakryje. Bohužel pudr vše zmrví, tak po korektoru zbude alespoň to krytí.


4.       Set na obočí – Essence
Tato věc je v mé kosmetické sbírce nejdéle a mám ji ze všech produktů nejraději. Mé obočí dává DENNĚ do stavu „normálně a přirozeně“, možná trochu zvýrazněného obočí, které jinak vypadá jako vytrhané chlupy z kuřete. Hnědá má dokonce i skvělý odstín, který na mé obočí dokonale sedí. A cena? Směšná.


5.       Bronzující perly – Avon
Jak víte z mého UNBOXING videa na youtube, na tento produkt jsem neměla zprvu moc dobrý názor. Postupně se mi ale perly začaly líbit a nyní je téměř denně používám na velmi jemné, téměř neviditelné konturování, které ale oblasti pod lícními kostmi nahodí opálený, bronzový vzhled a přesně to na těchto perlách miluji!



6.       Řasenka Great Lash – Maybelline
Nevím, kolik z vás si všimlo, že je tu další produkt od Maybelline. Já mám tuto kosmetiku z drogerky nejraději a tuto řasenku miluji! Ani mi tak nejde o ten objem, prodloužení řas a cenu, jako o přirozenost a jemnost této řasenky! Řasy totiž neslepuje, a tudíž nevypadají jako řasy mrkací panenky. Navíc se s touto řasenku nemusíte s…piplat dvě hodiny, takže si ráno můžete v klidu dopít své kafe. J




A co vy? Znáte nějaký z těchto produktů nebo dokonce některý zavádíte i do své ranní rutiny? J

neděle 9. listopadu 2014

Nenáviděla jsem kosmetiku a módu, aneb trocha klišé...

Zdravím vás, mí drazí,
Povím vám příběh o tom, jak kosmetika a móda byla pro mě dříve tabu. Respektive jsem obcházela drogerky a obchody s oblečením obloukem a na všechny vymóděné slečinky koukala nenávistným pohledem. Byla jsem takový babochlap, který v kuse nosil kapsáče a když dostal nové džíny, skákal tři metry do vzduchu. Vlastně jsem všechny peníze utrácela za jídlo, brambůrky, colu, hranolky a smažáky. A bylo mi vše fuk, dokonce i škola. Byla jsem jen já, počítač nebo přátelé. No, bylo mi asi 13.
 

Pak nastalo období, kdy mě v pojídání brambůrek a coly začal podporovat přítel, tudíž jsem na to nebyla sama a peníze tudíž tekly proudem v obchodech s jídlem. Byla jsem moc spokojená, oplácaná a při pohledu dolů jsem vlastnila dvě brady. Což mi vůbec nevadilo. A tak jsem chodila po mém rodném městě ve stejných hadrech jako před rokem, akorát už nesčetněkrát vypraných.

Pak jsem natočila video. Video, které jsem zveřejnila na youtube a po pár dnech neúspěchu u nás ve městě jej opět smazala. Byla jsem tak trochu lidem pro smích, což se vůbec nedivím. Ve videu jsem totiž chtěla dát najevo, že jsem si vybudovala vážnější vztah ke kosmetice díky Michelle Phan, která byla ale na trochu jiné úrovni.

Já si totiž ve videu na vyhotovený makeup, který byl mimochodem mé mamky, a na nanesenou tvářenku, také mé mamky, začala nanášet krém. V tu chvíli jsem video po několika minutách vypla, protože jsem nemohla pochopit, jak jsem takovou chybu mohla udělat. Nejdřív makeup a potom krém? To jako vážně? Připadala jsem si jako trotl.


To už jsem byla vlastně ve fázi, kdy jsem byla v kosmetice zběhlá, vlastnila dokonce vlastní makeup i řasenku. A jako první nanášela krém. Nikoliv makeup. V té době, asi před dvěma lety, jsem se ještě nijak extra nemalovala, vlastně jsem vše snížila na minimum a do školy chodila jen s řasenkou. Ale i přes to jsem sjížděla youtuberky z kategorie kosmetické a tvořila si jakýsi list mých kosmetických přání. Ta jsem si po pravidelném ježdění do ČB plnila, díky návštěvám D&M, Rossmanu a spousty jiných drogerek. Ne, že bych kosmetiku neměla ráda již na základce, ale díky pravidelnému kapesnému na střední jsem si mohla dokonce dovolit i paletky od Sleeku. V pár mě ale podpořil přítel, Děkuji. <3

A co bylo s módou? Na slečny v mém věku jsem v Budějcích koukala s úžasem a módní styly větších měst se mi začaly líbit. A tak jsem alespoň dvakrát týdně nakukovala do větších obchodů a sledovala módní trendy. Následně začínala nákupová mánie v podobě utracených tisíců v poprázdninových slevách. Výmluvu jsem pro tyto nákupy měla – abych byla přece ve škole šik.


Momentálně jsem ale ve fázi, kdy nemyslím na sebe, ale na ostatní. Protože se samozřejmě blíží Vánoce. Neutratila jsem ani haléř za poslední dva týdny a módní kousek si nekoupila asi měsíc. Neříkám, že by mi to nechybělo a neříkám, že se občas nepřistihnu při vyřčení věty „Nemám co na sebe“, ale na druhou stranu je potřeba, abych si čas od času dala takovou tu nákupovou „STOPKU“. Občas si totiž obchody potřebují od mých návštěv odpočinout, tak je tím nezatěžuji.


A co vy? Jste momentálně v nakupovací mánii nebo se držíte na uzdě?

sobota 8. listopadu 2014

Vánoční mánie, aneb KEEP CALM AND BUY THE PRESENTS!

Zdravíčko,
Pokud na vás doléhají první vánoční stresy, ráda bych vám pověděla, že v tom nejste sami. Obchoďáky se začínají tak jako každý rok zdobit a ulice jsou ověšené svítícími hvězdami. Naštěstí jsem ještě nepotkala žádný vánoční strom, snad jen v Douglasu, kde ale vždy na vše chvátají. Ale povím vám, tento čas miluji.


Neříkám, že kašlat na nákupy dárků je super a skvělé, ale přeci jen se to vše nesmí přehánět. Já se například řídím mottem „Čím dřív, tím líp“, a proto dárky nakupuji nyní. Nenechávám vše na poslední chvíli, kdy se nahrnu do jednoho velkého nákupáku, kde vše koupím dvakrát dražší a budu stát dvakrát delší frontu na kasu, než kdybych to vše pořídila v listopadu. Věřte mi, že Vánoce jsou za dveřmi a už nyní všichni blázní, co komu koupit. Ale není se čemu divit.

Abych se přiznala, vánoční seznam dárků pro ostatní mám od půlky října a je to tak lepší. Protože při příležitosti dotazů od mých známých vytáhnu můj tajný bloček, ze kterého jim přečtu mé nápady pro mamku či přítele, pokrčím rameny a cítím se mistrovsky. Tedy, že už nemusím trávit bezesné noci s dumáním nad tím, čím ostatní na vánoce obšťastním.

A pravidlo „Tento rok se to nebude přehánět“, zásadně nedodržuji. Protože vždy se to přežene a pak je tu další rok, kdy se to říká znovu a znovu. Říkám tomu vánoční cyklus, trapný a nefunkční. Nevím, jestli je to tím, že jsem ve věku, kdy prostě všechny peníze utrácím za dárky, nebo je to prostě tím, že většina pravidel nefunguje, tak proč je dodržovat. Tím samozřejmě myslím triviální pravidla, typu „Nejízt po páté, dodržovat pitný režim, psát denně 20 cvičení v ZAVu…“


Neomezujte se tím, když vám někdo něco podobného poví. Protože potom je člověk právě mnohem více překvapený, když zjistí, jak moc jste si dali na výběru dárku záležet. A že není z vaší DIY dílny? To přeci nevadí, sice to není zas až tak úplně originální a dárek se objeví pod stromečkem dalších x rodin… Ale druhé to potěší, a to je přeci hlavní! J

Takže "Keep calm and buy the presents!"

pátek 7. listopadu 2014

Osvětim mě dostala na kolena... - pouze pro silné povahy

Nejdříve se mi nechtělo. Z pohledu mé mamky, který se podobal pocitům „Nevím jestli je má dcera normální“, jsem dostala smíšené pocity a nevěděla, jestli přihlášku podat. Ale nakonec jsem do sborovny šla a zájezd do Osvětimi potvrdila.

Zdravím vás u dnešního článku, který bude plný smíšených pocitů z nepříjemné návštěvy koncentračního tábor Osvětim (čti Osvěčim) a příjemné návštěvy Krakowa (čti Krakúwa). A protože mám taťku, který by vám mohl převyprávět průběh druhé světové války nazpaměť, jsem i já nejspíš zdědila tu neskutečnou zvídavost o těchto několika letech krutých a nepříjemných dnů.


Naše cesta se nesla v duchu srandovních vyprávění našich řidičů, Romana a Romana. Jeli jsme Student Agency autobusem, tudíž jsme si lepší komfort nemohli přát. Po devíti hodinách cesty jsme konečně přijížděli na místo, které mě na první pohled nepříjemně znechutilo. Polsko se mi nelíbí, popravdě jsem chvílemi měla pocit, že se vyskytuji v Rusku. Ovšem památky v centru Krakowa byly obdivuhodné, ale stále ne tak fantastické jako ve Vídni.

O dni v Krakowě vám asi říkat moc nebudu, prošli jsme pár míst, ubytovali se v krásném Hostelu a psychicky se připravovali na druhý den. Nikdo jsme nevěděli, že nás bude čekat něco tak … nedokážu to popsat.

Osvětim mě na první pohled, ač to zní nejspíš krutě, zaujala. A docela se mi i líbily baráčky, které se nacházely uvnitř areálu. O to horší byly vernisáže plné vzpomínek na židy a všechny, kteří museli tyto krutné dny, měsíce i roky, trpět. Prosklená vitrína s dvěma tunami vlasů mě přiměla svůj žaludek nutit, aby se nerozhoupal a nevyvrátil mou snídani ven.


A pak to vše přišlo. Vše jsem si začala uvědomovat. Číst o těchto krušných dobách, sledovat filmy a dokumenty, učit se o všem ve škole… Nic není tak reálné jako to vše vidět na vlastní oči. Chodit po cestách, po kterých před cca 60 lety chodili lidé nuceně umírat. Do plynových komor.

Potom nastala ta chvíle přemýšlení, ignorace výkladu a pouhé dumání nad vlastními pocity a myšlenkami. S knedlíkem v krku a suchem na jazyku jsem procházela také pracovní tábor, zde jsem už úplně ztratila slov.

Víte, když navštívíte místo, kde dříve umírali STA TISÍCE lidí, nezbývá vám nic jiného, než popřemýšlet nad sebe samým. A já se této filozofující činnosti věnovala téměř celou cestu zpět domů. Závěrem byl snad jen názor, že trápit se hladověním, anorexií a bulimií (které já zásadně nenávidím), je hnusné a neférové vůči těm, kteří vážili 25 kilo. NEDOBROVOLNĚ.


Jela jsem do Osvětimi se dvěma velkými cíli. Nejen, že jsem si chtěla urovnat myšlenky v hlavě a udělat si obrázek nad  hladem „trpící“ (některou) mládež, ale také vzdát úctu a respekt těm, kteří na tomtéž místě stáli. Nedobrovolně se smrtí v očích.


neděle 2. listopadu 2014

Když se vše posere a pak těžce napravuje... - úvahy náctileté


Sníme každým dnem. Každým dnem doufáme v to, co nás naplňuje, čeho si přejeme jednou dosáhnout. Já například sním o tom, jak jednoho dne budu studovat vysokou školu v Jindřichově Hradci, jak jednou navštívím koncert Dymytry a zapařím si na Armina van Buurena. Jak jednou dokážu představit projekt před celou školou nebo zavítám do Macu a koupím si tvářenku. Každý musíme snít, protože jinak by náš život nebyl naplňován něčím pozitivním, fiktivným a nereálným.

Jenže občas se takové představy a sny pokazí jednou maličkou pitomostí, která může narušit vztahy, dobrou pověst před ostatními blízkými nebo usměvavá přivítání po dlouhé době. A když jsem tak seděla na posteli a čekala, co přijde, říkala jsem si, jestli si vůbec zasloužím snít. Jestli si vůbec zasloužím mít nějaká přání splněná, jestli mám právo na to si je v hlavě uchovávat.

Pak jsem se zvedla, podívala se do zrcadla a uvědomila si, že snít je to nejdůležitější, co naše myšlenky může naplňovat. A každý má právo takovou myšlenkově nenáročnou činnost denně provozovat. A nejde o to, zda-li si ji může zasloužit nebo ne. Protože to, co si v hlavě tvoříme, je pouze naše maličkost, do které nikomu není.

A když jsem tak přišla po víkendu plném radosti a ztrát domů, řekla jsem si, že je potřeba začít nanovo. Vzít si příklad z moudrých slov mých drahých, nenechávat se očarovat doznívající pubertou a nesnít jen o pitomostech. Je potřeba začít trochu vážněji žít a nedovolit osudu vše totálně posrat. Protože pak takhle sedíte na té posteli a říkáte si, co horšího se mohlo ještě stát. A co všechno bych dala za to, kdybych všechny mé sny mohla vymazat jen kvůli tomu, abych napravila čin, který nadobro pokazil mé oblíbené cesty do nejkrásnějšího města.

Tento víkend mi mnohé dal a já nyní vím, že až příště budu mít chuť opět všechno totálně posrat, nebude to můj nejbližší, který to odnese. Budu to já, mé černé svědomí a pár minut v koutě na uklidnění. Protože až pak budu chtít vyřknout ona slova, budou alespoň vztahůneničitelná a dospělejší, než byla doposud.


Článek je pouze přemýšlející, více deníčkovský a dočasné neaktivity doplňující. Omluvte mi, že nepíšu, ale až se vrátím ze země neznámé, napíšu vám o tom, jak jsem se v ní měla. Prozatím se mějte krásně. J Nebo tedy alespoň lépe, než já…

pondělí 27. října 2014

♥ Christmas WISHLIST 2014 ♥

Mí nejmilejší,

rok se s rokem sešel a já mám pro vás dnes vámi velmi oblíbený wishlist. Je sice pravda, že jsem wishlist dávala dohromady asi před čtvrt rokem, ale ten pravý, vánoční, jsem dělala naposledy v roce 2013, a tak je potřeba opět na kolenou poprosit Ježíška o nějaké ty dary. Dělám si srandu, většina se stejně do té doby, než budou Vánoce, změní, ale to mi vůbec nebrání v tom si předem nějaká přání sepsat.

1. Šperkovnice
Mám trilion přívěšků, bilion náušnic a spousty dalších prkotinek, které bych ráda nějakým způsobem skladovala. Nebo tedy alespoň jinde, než na nástěnce. Šperkovnice by pro tuto chvíli opravdu bodla!

2. Botky Air max
Takový vtipálkovský sen, který sem píšu jen ta sporadicky, ale že by se mi někdy splnil? Má přání jsou občas náročná a nesplnitelná, ale je přeci krásné snít, tak proč ne pořádně? A že se tento dáreček neobjeví po stromečkem? Věřte, že nejsem těmi, kterým by to vadilo.


3. Ipod + sluchátka
Mp3 bez pořádných sluchátek neposlouží. A "ipodí" sluchátka moc dobrou službu podle recenzí neodvádí, tudíž by rozhodně skvěle posloužila nějaká velká, pořádnější sluchátka. Žádný špuntíky do mobilu.


4. Sportovní oblečení
Nový rok s nadšením započnu během, takovým dejme tomu novoročním činem! Protože právě v lednu ukončím svou tříměsíční "stop-běhací" lhůtu, takže je čas vyběhnout v něčem novém, teplém a hezkém!

5. Cestovní taška 
Prostě zkrátka a jednoduše potřebuji už konečně nějakou cestovní tašku, nebo nejlépe sportovní, do které si budu moc hodit pití, ručník a jít na yogu. Nebo i na cesty, k mé drahé Trolče apod.

6. Mikrofon
Můj sen je jednou natáčet kvalitnější videa pro vás, mí odběratelé, protože vím, že i sem na blog chodí tací, kteří zároveň koukají na má videa. Mikrofon je jednou z velmi důležitých technických vymožeností pro natáčení. Na kameru si ale musím počkat a chci si ji koupit za vlastní penízky.

7. Smothie Maker
Nezbytná věc, kterou jestli nedostanu, tak ji ukradnu v Datartu! Přeji si ho asi 451215676541 let a už mi tečou sliny z představy ovocných snídaní v podobě smothie.  



8. Lak O.P.I
Luxusní a nádherný odstín, který miluji už nyní, i když není mým. Je to nádherný lak, který patří bezpochyby k těm nejvíc "musthave" lakům na světě!


9. Štětce PLH - Master řada
Omluvte mi zkratku, ale Peťa má strašně dlouhý název své značky. :-D Tato sada je nezbytností pro ty, kteří chtějí své pleti dodat luxus, o což se já budu na nový rok snažit.


10. Kabelka - OBAG
Do desetice (existuje toto slovo?) všeho dobrého je tu nádherná a jednoduchá kabelka, která je přesně "ušitá" na kabelku do školy. Velká, prostorná a... krásná. Prosím, buď mou!


Má přání jsou vyčerpána a vy prosím nebuďte zděšeni, pokud si myslíte, že jsem opravdu velmi náročná. Ano, můj wishlist je tučný, ale nemyslete si, že to vše očekávám pod jedním či více stromečky. Popravdě ani nechci, ale když vím, jak si stále všichni stěžují, když neví, co pro mě k vánocům, je toto skvělá inspirace! :-) Ale beztak, píšu jej hlavně proto, abych si nahodila takovou tu "snovou" atmosféru. Tak s chutí do nákupů!

pátek 24. října 2014

Sleekovská královna jako dárek k svátku!

....na rukou mi přistála tvrdší krabička, úzká ve tvaru obdélníku a mě bylo jasné, čím mě přítel k svátku obdaroval. Ano, jednalo se o další paletku Sleek, na kterou mám zálusk asi dva měsíce a bála jsem se, že ji jako limitku nestihnu koupit.

Její koupě by mi bohužel trochu zasahovala do rozpočtu, přeci jen budou vánoce a já dárky nakupuji v plném proudu. Michalův dárek mě proto přiměl jásat po kuchyni a objímat ho nadšením.


Paletka je NÁDHERNÁ! Žádný obal mě z mých tří Sleekovských paletek nezaujal tolik, jako tento. Líbí se mi provedení krabičky, abstraktní malby a do toho zakomponovaná trocha arabské kultury. Jediné, co bych obalu vytkla, je nevýraznost písma díky barevným kresbám, ale čert to vem, jdeme na to nejhlavnější a to je samotný obsah téhle královny!

Představte si, že byste se měli za pět minut namalovat ke štědrovečerní večeři, následně byste měli změnit look na líčení vhodné pod stromeček a pak jít týden na to na silvestrovskou párty.


Všechny tyto sváteční a nejen vánoční variace najdete ve dvou řadách nádherné paletky. Stíny jsou třpytivé, pouze jeden je matný, a sice velmi tmavá vínovo-hnědá barva - Stallion, která na první pohled vypadá jako černá.

Barvičky jsou překrásné. Nejraději mám hned první stín vlevo na horní řadě - Scheherazade's tale. (No není to úžasné?) Je to krásná béžová jemná třpytivka, která je vhodná na denní líčení i jako rozjasňovač na noční párty! Je jen na vás jakou variaci barev si vyberete. Já už v této paletce našla své každodenní líčení, ale i přesto, že ji mám jen pět dní, jsem s ní vytvořila spousty zázraků.


Paletka je také vhodná na podzim, ale myslím si, že díky smrkově zelené a zlaté podléhá spíše vánočnější tématice. Hold je potřeba si udělat zimní zásoby a na to je tato paletka jak vyšitá. Vlastně... vyražené do paletky. :-)

Co na paletku říkáte vy? A povězte mi, kolik takových sleekovských královen vlastníte?