No, důvodů je hned několik. Vlastně tím největším je samozřejmě nedostatek financí. Neříkám, že bych byla na chudině a mé kapesné by sotva pokrylo nákup rohlíku (vlastně těch rohlíků bych si mohla koupit asi 500), ale není až tak vysoké, abych si mohla koupit vše, co je pro mě drahé.
A tak nejsem prostě schopná svůj drahocenný peníz vložit do paletky, která je překrásně pigmentovaná, úžasně máslová a je to prostě Urban Decay... Nedokážu to. A mám to tak nejen s UD, ale také i s Macem, Inglotem, Sephorou, Douglasem, kam vlastně chodím pouze pro ubrousky (do kterých také nerada vrážím).
Mé srdce plesá vlastně nad každou kosmetickou věcí, kterou si koupím, ale zároveň mé svědomí zažívá záchvaty breku nad tím, za co jsem zase ty prachy dala? Proč si nešetřím? Proč nepřispěju na charitu? Asi je to závislostí, zlým duchem, který se ve mě před rokem a půl zrodil. Jmenuje se duch-kosmetikoholik. A nemám ho ráda. Nutí mě si kupovat něco, co nesmírně miluji, ale zároveň nesnáším za ty ceny, které musím platit, aby se ten drahocenný miláček dostal do mých rukou.
Proto ta dilema - koupit či nekoupit. Proto ty prázdné košíky téměř při každé návštěvě Rossmana, D&M, ale také i galaxieprani.cz nebo lovelyhair.cz (i když u Peti se v tomto případě zkrátka nezadržím, ale to je jiná parketa). Proto ty smutné pohledy při prohlížení si produktů a testování v mém domově, kde je uložím do příslušné přihrádky a později lituji, že je tolik nevyužívám.
Ale kosmetiku miluji, je to má láska a koníček tak obrovský, že do něj měsíčně alespoň polovinu mého zbylého kapesného vložím. Protože to by mi pak nad málokterou maličkostí srdce zaplesalo (dobrá, ještě plesá, když dostanu jedničku z matiky, ale to se mi zatím stalo jen jednou). Dělám si kosmetikou radost, brečím nad utracenými penězi a radostně se vám chlubím s novými věcmi... A takový koloběh zkrátka miluji.
Žádné komentáře:
Okomentovat