Tvůj tzv. "Rest day"

Pokud jsi cvičící nadšenec, určitě ses dostala do fáze, kdy si potřebuješ občas dát tzv. „Rest day“, jinými slovy „Odpočinkový den“. Pokud jsi cvičila například 6 week 6 pack, určitě jsi slyšela slova Jillian Michaels: „Je potřeba si alespoň jednou týdně dát odpočinkový den, aby si svaly mohly odpočinout a nabrat další sílu“. Já jsem z tohoto fitness koloběhu jaksi vybočila a cvičím třeba jen 4x týdně - jeden den dolní část těla, druhý den břicho, třetí den horní část těla, čtvrtý den celé tělo. Ovšem toto cvičení prolínám právě odpočinkovými dny. Ty by se ale neměly podceňovat! Nemysli si, že odpočinkový den je ve stylu pojídání brambůrek a koukání na filmy. Přiznávám, že i já si občas takový rest day dám, ale většinou upřednostňuji pohyb. Alespoň jednou denně. A právě ten může mít několik podob.

1.       YOGA

Yogu řadím asi nejčastěji do mých „Rest days“, cvičím ji 2x týdně, resp. chodím na hodiny yogy a musím říct, že právě toto cvičení je tím nejlepším na protažení všech svalů. A nejen to. Yoga tě přiměje zapomenout na všechny problémy a tíhu, které jsi za den nabrala a potom z hodiny odcházíš naprosto uvolněná.

2.       BĚH

Další velmi oblíbenou činností většiny cvičících nadšenců je běh. Já jej provozovala do září, pak jsem ale kvůli zdravotním problémům musela na tři měsíce přestat a dnes se mi klepou svaly vzrušením z představy, jak v lednu vyběhnu do přírody. Nyní je běh asi trochu mimo mísu, většina z nás je již v podzimní, skoro zimní náladě, a tak se nám nechce do studeného větru vybíhat. Na jaře to ale může vypuknout!

3.       CHŮZE

Vlastně mohu říct, že jsem zatím v době mého cvičení, tedy za rok a půl, neměla téměř nikdy rest day. Pokud nepočítám dny nemoci nebo nevolnosti. Denně totiž nachodím kolem 4-5km, což je také velmi vhodný pohyb. Chůze je velmi účinná, a ačkoliv se to nezdá, zapojíte při ní spousty svalů. Tak hurá na túry! J

Pro línější cvičící nadšence

Pokud si ale nepotrpíš na dodržování každodenního pohybu a cvičíš, jen aby se neřeklo, mám pro tebe pár typů, jak svůj volný čas využít např. k naplánování svého cvičebního programu apod.

1.       Vyhledej si zdravé recepty

Hřešit umí každý, ale co ten opak? Zdravá strava? Pravidelné stravování? To už je u nás trochu horší. Založ si nějaký notýsek nebo sešit, kam si můžeš poznamenat spousty zdravých receptů, třeba i např. od amerických Youtuberek, které tě mohou skvěle ke zdravé stravě inspirovat. A když ti dojde nápad, co vařit, sáhni právě po svém sešitu a vyhledej si, na co máš zrovna chuť.

2.       Vyhotov si svou „Fitness tabulku“

Bez zaznamenávání svých úspěchů moc nezjistíš, jestli si zhubla, nebo jsi naopak přibrala (občas se to může stát, jelikož svalová hmota je těžší, než tuk). Já jsem takové záznamy nevedla a dnes toho lituji. Vidím sice na sobě, že za rok cvičení jsem nějaké pokroky udělala, ale nemohu je bohužel porovnat se stavem počátečním.

3.       Založ si playlist s motivační hudbou

Nedokážu si představit běh bez sluchátek v uších. Potřebuji motivaci ke svým výkonům a hudba je tím pravým pohonem. Taky se ti občas stává, že tě nějaká část písničky nakopne k tomu běžet rychleji? A přesně to je účelem právě té „motivační hudby“!

Tak co? Budeš ode dneška trávit své „Rest days“ trochu jinak než doposud? Věř, že ti za to tvé tělo bude děkovat. A ty budeš mít navíc velmi dobrý pocit z toho, že jsi nelenošila. Tak s chutí do toho!

Poznej MrsMishell z jiného úhlu - aka mých TOP 6 oblíbených kapel!

Zdravím vás mí nejmilejší,

Poznat blogerku i z jiného pohledu není občas na škodu. Vůbec blogerku, která píše a mluví téměř jen o kosmetice, je fajn znát i z té druhé strany. Já jsem tím pravým příkladem, a i když o mě mnohé víte, ze světa hudby sem na blog padl snad jen jeden článek. A já se rozhodla to dnes napravit. Pamatujete si na dlouhý deníkový článek z týdne u mých kamarádek o prázdninách? Přijela jsem vyměněná, obzvlášť po čtyřech dnech s mou kamarádkou, kdy jsem šla podruhé za život na koncert a tím i zjistila, jaký druh hudby je pro mě tím pravým.

Dnes se zmíním vlastně jen o kapelách, kdybych do toho měla míchat i zpěváky, bylo by toho tady mnohem více… I když si teď uvědomuji, že jediný koho poslouchám, vyjma těchto skupin, které vám za chvíli vyjmenuji, je Armin van Buuren. Držím se ho už asi dva roky a stále mě nepřestává překvapovat. O tom ale možná jindy.

1      Dymytry

Kapela, kterou jsem dala na první místo této příčky, se řadí mezi mé současné nejoblíbenější kapely. Od prázdnin DM3 poslouchám téměř denně, vyjma dnů, kdy se sluchátkům zásadně vyhýbám a volím spíše odpočinkové cesty vlakem, jako je četba nebo učení. Dymytry jsou sví. Pochází z Čech, nosí masky a člověk by se jich nejspíš na první pohled bál. Když jsem slyšela poprvé jejich píseň „Zase mi lhali“, nezaujali mě. I když se musím přiznat, že jejich píseň jsem pak poslouchala asi třikrát, ale pak jsem ji „odložila“ stranou. Dnes sice nepatří do mých nejoblíbenějších, ale má pro mě takové určité kouzlo – takové to kouzlo aka „Láska na druhý pokus“. Poslední, čím bych vás chtěla obohatit, co se této kapely týče, je jejich nedávný koncert v Jindřichově Hradci, kam jsem do poslední chvíle toužila jet. Ale nemohla jsem. V ten den, tedy 21. 10. jsem neměla náladu a zameškání tohoto koncertu obrečela. A to je asi důkazem, že pro mě tato kapela něco znamená.

       Sum41

Kapely řadím podle oblíbenosti a tou další je velmi známá „punk-rocková“ skupina Sum41. K této kapele mám největší vztah a nikdy ji nepřestanu mít ráda. Začala jsem ji poslouchat od té doby, co jsem se seznámila s Michalem a od té doby se to se mnou nese (v dobrém slova smyslu). Mám ji ráda hlavně díky tomu, že jejich písně potom doma poslouchám s přítelem a jen tak odpočívám. Znáte píseň „With me“? To je ta naše.

3        Avenged Sevenfold

O něco častěji než Sum41 poslouchám právě A7X, ale nemám k nim zas až takový vztah, abych o nich mohla básnit do nekonečna. Každopádně patří k těm nejlepším kapelám, jaké znám a mají bezpochyby originální písničky. Co taky hodnotím kladně, je rozdílnost mezi písněmi. Znáte takový pocit, když se vám všechny písničky zdají stejné? To u A7X nenajdete.

4        Iron Maiden

Nebudu se ptát, zdali tuto kapelu znáte, protože podle mě je zkrátka a jednoduše nutností znát alespoň jednu jejich píseň tak, jako musíte umět vyjmenovaná slova! Pět ódy na tuto kapelu nemá cenu, je všem doufám jasné, že Bruce Dickinson má NÁDHERNÝ hlas a jestli se jednou na jejich koncert dostanu, budu tou nejhodnější holčičkou na světě a všem budu ležet u nohou.

           All the secrets inside

Neznáte tuto krumlovskou kapelu? Pak si je honem rychle poslechněte! J Ale určitě vím, že toto, pro některé „blití do mikrofonu“, nebude tím pravým šálkem čaje. Každopádně já si na to zvykám a tato kapela mě dostává do ráže. Mám mnohem více energie a moc se těším, až poslouchání jejich hudby okusím při běhu. Obávám se, že potom budu skákat jako kamzík. Což zní ale fajn, nebo ne?

ATSI na Bandzone

         Zero Hero

Kluci téměř ve stejném věku, jako jsem já, mě nepřestávají překvapovat. Jde o budějckou kapelu, která vždycky skvěle zazáří v Mc Fabrika u Lannovy třídy. Tedy alespoň z mých dvou zkušeností to tato kapela dokáže na podiu rozpálit. A my také. A krky trpí. A my si to užíváme. A druhý den trpíme taky. Za mě ano, tahle kapela to někam dotáhne.

Zero Hero na Bandzone

Jestli jste čekali nějaké detailnější info o těchto kapelách, pak se omlouvám, ale to já ve své paměti nevedu. Hudbu neposlouchám kvůli tomu, abych potřebovala znát všechny členy a jejich data narození. Hudbu poslouchám pro potěšení, pohodu a radost.

Příběh Lu mě dostal do kolen, ANEB motivace k novému začátku!

Když brouzdám po internetu a narážím na nová videa a nové blogy, všímám si různých životních příběhů ostatních. A častokrát se nestačím divit, jak moc se životy ostatních liší od toho mého. Což je samozřejmě pravděpodobné, každý zažíváme jiné životní situace a každý máme různé zkušenosti. A právě životní situace jedné z mých nejoblíbenějších youtuberek mě dnes dostala do kolen. I přes to, že jsem mladá, nezkušená a nevím, co je to zažít opravdový smutek, ztrátu a žal.

Zveřejněné video Lucky ze Světa podle Lu mě přimělo se vybrečet ze všech problémů a napjatých situací z poslední doby. A zároveň si dát pár facek za zbytečně řešené problémy. Ne každý má tu vlastnost si na vlastní problémy zadělávat, mně se to bohužel mnohokrát povedlo. A nyní všeho lituji. Dala jsem si pár facek za zbytečné hádky s přítelem, za mé tzv. krizové situace kvůli jídlu a cvičení a za poslouchání smutných písniček kvůli pocitům, že mě nikdo nemá rád.

Takové situace a chvíle je potřeba v mém životě zničit, ale zároveň nečekat na to nejhorší. Pouze jen doufat, že to nejhorší se nestane právě mně nebo lépe, že se to nejhorší nestane nikomu. Ani těm, které z hlouby duše nesnáším. Příběh, který zažila Lu je pro mě nepředstavitelný. A ani si nepředstavuji, že bych něco podobného měla zažít. Nejsem na to věkově stavěná a zadělávat si hlavu představami životní bolesti, kterou prožila Lucka, je pro mě zbytečné a citově náročné. Ale ne natolik, jako pro Lucku.

A proto jsem se rozhodla začít nanovo. Příběh Lucky mě namotivoval (ač to zní možná trochu tragicky) k tomu, neřešit problémy, které jsou jen další nesympatickou částí všedních dnů. Nenadělávat si problémy ve vztazích s mými blízkými a neubližovat citově těm, které miluji. Protože jsem tolik náladová a občas žárlivá, že právě tyto dvě vlastnosti ublíží hlavně mému příteli. Naštěstí to není tak intenzivní jako dřív.

Lu děkuji za tak emotivní a nádherně napsaný příběh s tragickým koncem, který mě ale přiměl k tomu, abych neřešila ty nejmenší problémy, jaké člověk může mít. Lu, děkuji Ti. <3

Jedna z nejlepších kosmetických procedur - jílová maska + FOTO!

Ahoj mí drazí,

Před nedávnem jsem po dlouhé době navštívila můj oblíbený kosmetický salón „U tří lvů“, který se stal mým oblíbeným hned po tom, co jsem odešla s naprosto čistou a krásnou pletí. Byla jsem natolik nadšená, že jsem tentokrát salon navštívila kvůli novince, kterou salon uvedl „na trh“. Jedná se o jílovou masku, která je sice nejspíš známá u jiných kosmetických salonů, ovšem díky nízké ceně a příjemné kosmetičce jsem neváhala a šla rovnou „do toho svého“.

Jílová maska vypadá na první pohled jako kraví pleskanec. No vážně, představte si švýcarská pole plná krav a pleskanců. Že to zní nechutně? Výsledek vás o znechucení okrade. Maska je vhodná hlavně pro problematickou a mastící se pleť s ucpanými póry. A já jsem jasným příkladem této problematické a aknózní pleti, i když tedy musím říct, že po používání řady výrobků se má pleť výrazně zlepšila. A pomohla tomu právě i tato maska.

Maska se na pleť natírá pomocí štětečku a je na pleti nepříjemná. Připadalo mi, že je má pleť ztěžklá a unavená, přeci jen šlo o velké nánosy masky. Postupně maska začala usychat a tím pádem má pokožka na pleti začala pnout, což byl další nepříjemný krok aplikace. Jílová maska šla stejně jako na pleť těžko i z pleti. Díky tomu, že zaschla, i „sundávání“ masky nebylo to pravé ořechové.

Ale pak přišlo to obrovské ANO, díky kterému půjdu na masku určitě znovu. Po nanesení masky a asi 20 minutovému schnutí byla má pleť jako vyměněná. Krásně matná, bez viditelných pórů. Také nepříjemné pupínky se do pleti jakoby „schovaly“, a tak jsem po odchodu ze salonu nevypadala jako po náletu včel.

S maskou jsem naprosto spokojená a vám ji určitě doporučuji! A doporučuji navštívit právě kosmetický salon, kde vám celou proceduru kosmetičky provedou profesionálně a něco málo vám k ní i řeknou. A máte s tím někdo zkušenosti?

A samozřejmě SELFIE na závěr :-)

Mých TOP 6 produktů na mou každodenní MAKE-UP RUTINU!

Zdravíčko,

Nikdy bych nevěřila tomu, že mi bude chybět psaní o kosmetice. Víte, že recenzování kosmetických produktů není úplně mým šálkem kávy a nevyhledávám recenzování balíčků od jiných firem (kromě krásné.cz), ale na druhou stranu si čas od času o kosmetice poklábosím zde na blogu ráda. Nenuceně a nepovinně. Protože přeci jen musím recenze napsat do určitého data a právě to mě na takovém recenzování nebaví. Dnes vám povím, sama od sebe, dobrovolně, o mých „nej nej nej“ produktech na pleť, které používám denně při mé ranní make-up rutinně.

1.     BB cream – Maybelline

Nejlepší produkt na zakrytí menších nedokonalostí je právě toto „bíbíčko“ od Maybelline, které moji pleť kryje naprosto skvěle. Mám bohužel po akné viditelné načervenalé jizvičky (které mimochodem momentálně léčím pomocí nového namíchaného přípravku), a tak je občas potřebuji něčím zakrýt, protože jinak vypadám jak po náletu včel. BB zmatní, jelikož je na mastící se pleť. Ale jen dočasně, už po dvou hodinách se začíná pleť lesknout, je opět mastná a potřebuje zapudrovat, což ale nedělám. Nechci pleť zatěžovat ještě pudrem.

2.       Pudr – Miss Sporty

Navážu na minulý bod. Miss Sporty nikdy nebyla tou nejskvělejší značku, není a ani nebude. Ale protože jsem slyšela o celkem kladných a pozitivních ohlasech na tento produkt, ušetřila jsem pár korun a místo Essence si koupila pudr od MS. Na pudry nekladu tolik vysoké nároky, jde mi jen o zapudrování korektoru pod očima. Ale tento pudr na to bohužel není stavěný. Nejen, že je šíleně oranžový a tudíž z prozářeného očního okolí udělá ještě unavenější oči, než po probuzení, ale také dlouho nevydrží. A tím pádem je mi bohužel k ničemu.

3.       Korektor – Rimmel Match Perfection

Miluji, miluji a zase jenom miluji! Tento korektor mi nejenže vyhovuje svým balením, způsobem aplikace a celkově vzhledem, ale také svým úžasným odstínem, který právě mé oční okolí skvěle prozáří, nabudí takový svěží dojem a také kruhy trochu zakryje. Bohužel pudr vše zmrví, tak po korektoru zbude alespoň to krytí.

4.       Set na obočí – Essence

Tato věc je v mé kosmetické sbírce nejdéle a mám ji ze všech produktů nejraději. Mé obočí dává DENNĚ do stavu „normálně a přirozeně“, možná trochu zvýrazněného obočí, které jinak vypadá jako vytrhané chlupy z kuřete. Hnědá má dokonce i skvělý odstín, který na mé obočí dokonale sedí. A cena? Směšná.

5.       Bronzující perly – Avon

Jak víte z mého UNBOXING videa na youtube, na tento produkt jsem neměla zprvu moc dobrý názor. Postupně se mi ale perly začaly líbit a nyní je téměř denně používám na velmi jemné, téměř neviditelné konturování, které ale oblasti pod lícními kostmi nahodí opálený, bronzový vzhled a přesně to na těchto perlách miluji!

6.       Řasenka Great Lash – Maybelline

Nevím, kolik z vás si všimlo, že je tu další produkt od Maybelline. Já mám tuto kosmetiku z drogerky nejraději a tuto řasenku miluji! Ani mi tak nejde o ten objem, prodloužení řas a cenu, jako o přirozenost a jemnost této řasenky! Řasy totiž neslepuje, a tudíž nevypadají jako řasy mrkací panenky. Navíc se s touto řasenku nemusíte s…piplat dvě hodiny, takže si ráno můžete v klidu dopít své kafe. J

A co vy? Znáte nějaký z těchto produktů nebo dokonce některý zavádíte i do své ranní rutiny? J

Nenáviděla jsem kosmetiku a módu, aneb trocha klišé...

Zdravím vás, mí drazí,

Povím vám příběh o tom, jak kosmetika a móda byla pro mě dříve tabu. Respektive jsem obcházela drogerky a obchody s oblečením obloukem a na všechny vymóděné slečinky koukala nenávistným pohledem. Byla jsem takový babochlap, který v kuse nosil kapsáče a když dostal nové džíny, skákal tři metry do vzduchu. Vlastně jsem všechny peníze utrácela za jídlo, brambůrky, colu, hranolky a smažáky. A bylo mi vše fuk, dokonce i škola. Byla jsem jen já, počítač nebo přátelé. No, bylo mi asi 13.

 

Pak nastalo období, kdy mě v pojídání brambůrek a coly začal podporovat přítel, tudíž jsem na to nebyla sama a peníze tudíž tekly proudem v obchodech s jídlem. Byla jsem moc spokojená, oplácaná a při pohledu dolů jsem vlastnila dvě brady. Což mi vůbec nevadilo. A tak jsem chodila po mém rodném městě ve stejných hadrech jako před rokem, akorát už nesčetněkrát vypraných.

Pak jsem natočila video. Video, které jsem zveřejnila na youtube a po pár dnech neúspěchu u nás ve městě jej opět smazala. Byla jsem tak trochu lidem pro smích, což se vůbec nedivím. Ve videu jsem totiž chtěla dát najevo, že jsem si vybudovala vážnější vztah ke kosmetice díky Michelle Phan, která byla ale na trochu jiné úrovni.

Já si totiž ve videu na vyhotovený makeup, který byl mimochodem mé mamky, a na nanesenou tvářenku, také mé mamky, začala nanášet krém. V tu chvíli jsem video po několika minutách vypla, protože jsem nemohla pochopit, jak jsem takovou chybu mohla udělat. Nejdřív makeup a potom krém? To jako vážně? Připadala jsem si jako trotl.

To už jsem byla vlastně ve fázi, kdy jsem byla v kosmetice zběhlá, vlastnila dokonce vlastní makeup i řasenku. A jako první nanášela krém. Nikoliv makeup. V té době, asi před dvěma lety, jsem se ještě nijak extra nemalovala, vlastně jsem vše snížila na minimum a do školy chodila jen s řasenkou. Ale i přes to jsem sjížděla youtuberky z kategorie kosmetické a tvořila si jakýsi list mých kosmetických přání. Ta jsem si po pravidelném ježdění do ČB plnila, díky návštěvám D&M, Rossmanu a spousty jiných drogerek. Ne, že bych kosmetiku neměla ráda již na základce, ale díky pravidelnému kapesnému na střední jsem si mohla dokonce dovolit i paletky od Sleeku. V pár mě ale podpořil přítel, Děkuji. <3

A co bylo s módou? Na slečny v mém věku jsem v Budějcích koukala s úžasem a módní styly větších měst se mi začaly líbit. A tak jsem alespoň dvakrát týdně nakukovala do větších obchodů a sledovala módní trendy. Následně začínala nákupová mánie v podobě utracených tisíců v poprázdninových slevách. Výmluvu jsem pro tyto nákupy měla – abych byla přece ve škole šik.

Momentálně jsem ale ve fázi, kdy nemyslím na sebe, ale na ostatní. Protože se samozřejmě blíží Vánoce. Neutratila jsem ani haléř za poslední dva týdny a módní kousek si nekoupila asi měsíc. Neříkám, že by mi to nechybělo a neříkám, že se občas nepřistihnu při vyřčení věty „Nemám co na sebe“, ale na druhou stranu je potřeba, abych si čas od času dala takovou tu nákupovou „STOPKU“. Občas si totiž obchody potřebují od mých návštěv odpočinout, tak je tím nezatěžuji.

A co vy? Jste momentálně v nakupovací mánii nebo se držíte na uzdě?

Vánoční mánie, aneb KEEP CALM AND BUY THE PRESENTS!

Zdravíčko,

Pokud na vás doléhají první vánoční stresy, ráda bych vám pověděla, že v tom nejste sami. Obchoďáky se začínají tak jako každý rok zdobit a ulice jsou ověšené svítícími hvězdami. Naštěstí jsem ještě nepotkala žádný vánoční strom, snad jen v Douglasu, kde ale vždy na vše chvátají. Ale povím vám, tento čas miluji.

Neříkám, že kašlat na nákupy dárků je super a skvělé, ale přeci jen se to vše nesmí přehánět. Já se například řídím mottem „Čím dřív, tím líp“, a proto dárky nakupuji nyní. Nenechávám vše na poslední chvíli, kdy se nahrnu do jednoho velkého nákupáku, kde vše koupím dvakrát dražší a budu stát dvakrát delší frontu na kasu, než kdybych to vše pořídila v listopadu. Věřte mi, že Vánoce jsou za dveřmi a už nyní všichni blázní, co komu koupit. Ale není se čemu divit.

Abych se přiznala, vánoční seznam dárků pro ostatní mám od půlky října a je to tak lepší. Protože při příležitosti dotazů od mých známých vytáhnu můj tajný bloček, ze kterého jim přečtu mé nápady pro mamku či přítele, pokrčím rameny a cítím se mistrovsky. Tedy, že už nemusím trávit bezesné noci s dumáním nad tím, čím ostatní na vánoce obšťastním.

A pravidlo „Tento rok se to nebude přehánět“, zásadně nedodržuji. Protože vždy se to přežene a pak je tu další rok, kdy se to říká znovu a znovu. Říkám tomu vánoční cyklus, trapný a nefunkční. Nevím, jestli je to tím, že jsem ve věku, kdy prostě všechny peníze utrácím za dárky, nebo je to prostě tím, že většina pravidel nefunguje, tak proč je dodržovat. Tím samozřejmě myslím triviální pravidla, typu „Nejízt po páté, dodržovat pitný režim, psát denně 20 cvičení v ZAVu…“

Neomezujte se tím, když vám někdo něco podobného poví. Protože potom je člověk právě mnohem více překvapený, když zjistí, jak moc jste si dali na výběru dárku záležet. A že není z vaší DIY dílny? To přeci nevadí, sice to není zas až tak úplně originální a dárek se objeví pod stromečkem dalších x rodin… Ale druhé to potěší, a to je přeci hlavní! J

Takže "Keep calm and buy the presents!"

Osvětim mě dostala na kolena... - pouze pro silné povahy

Nejdříve se mi nechtělo. Z pohledu mé mamky, který se podobal pocitům „Nevím jestli je má dcera normální“, jsem dostala smíšené pocity a nevěděla, jestli přihlášku podat. Ale nakonec jsem do sborovny šla a zájezd do Osvětimi potvrdila.

Zdravím vás u dnešního článku, který bude plný smíšených pocitů z nepříjemné návštěvy koncentračního tábor Osvětim (čti Osvěčim) a příjemné návštěvy Krakowa (čti Krakúwa). A protože mám taťku, který by vám mohl převyprávět průběh druhé světové války nazpaměť, jsem i já nejspíš zdědila tu neskutečnou zvídavost o těchto několika letech krutých a nepříjemných dnů.

Naše cesta se nesla v duchu srandovních vyprávění našich řidičů, Romana a Romana. Jeli jsme Student Agency autobusem, tudíž jsme si lepší komfort nemohli přát. Po devíti hodinách cesty jsme konečně přijížděli na místo, které mě na první pohled nepříjemně znechutilo. Polsko se mi nelíbí, popravdě jsem chvílemi měla pocit, že se vyskytuji v Rusku. Ovšem památky v centru Krakowa byly obdivuhodné, ale stále ne tak fantastické jako ve Vídni.

O dni v Krakowě vám asi říkat moc nebudu, prošli jsme pár míst, ubytovali se v krásném Hostelu a psychicky se připravovali na druhý den. Nikdo jsme nevěděli, že nás bude čekat něco tak … nedokážu to popsat.

Osvětim mě na první pohled, ač to zní nejspíš krutě, zaujala. A docela se mi i líbily baráčky, které se nacházely uvnitř areálu. O to horší byly vernisáže plné vzpomínek na židy a všechny, kteří museli tyto krutné dny, měsíce i roky, trpět. Prosklená vitrína s dvěma tunami vlasů mě přiměla svůj žaludek nutit, aby se nerozhoupal a nevyvrátil mou snídani ven.

A pak to vše přišlo. Vše jsem si začala uvědomovat. Číst o těchto krušných dobách, sledovat filmy a dokumenty, učit se o všem ve škole… Nic není tak reálné jako to vše vidět na vlastní oči. Chodit po cestách, po kterých před cca 60 lety chodili lidé nuceně umírat. Do plynových komor.

Potom nastala ta chvíle přemýšlení, ignorace výkladu a pouhé dumání nad vlastními pocity a myšlenkami. S knedlíkem v krku a suchem na jazyku jsem procházela také pracovní tábor, zde jsem už úplně ztratila slov.

Víte, když navštívíte místo, kde dříve umírali STA TISÍCE lidí, nezbývá vám nic jiného, než popřemýšlet nad sebe samým. A já se této filozofující činnosti věnovala téměř celou cestu zpět domů. Závěrem byl snad jen názor, že trápit se hladověním, anorexií a bulimií (které já zásadně nenávidím), je hnusné a neférové vůči těm, kteří vážili 25 kilo. NEDOBROVOLNĚ.

Jela jsem do Osvětimi se dvěma velkými cíli. Nejen, že jsem si chtěla urovnat myšlenky v hlavě a udělat si obrázek nad  hladem „trpící“ (některou) mládež, ale také vzdát úctu a respekt těm, kteří na tomtéž místě stáli. Nedobrovolně se smrtí v očích.

Když se vše posere a pak těžce napravuje... - úvahy náctileté

Sníme každým dnem. Každým dnem doufáme v to, co nás naplňuje, čeho si přejeme jednou dosáhnout. Já například sním o tom, jak jednoho dne budu studovat vysokou školu v Jindřichově Hradci, jak jednou navštívím koncert Dymytry a zapařím si na Armina van Buurena. Jak jednou dokážu představit projekt před celou školou nebo zavítám do Macu a koupím si tvářenku. Každý musíme snít, protože jinak by náš život nebyl naplňován něčím pozitivním, fiktivným a nereálným.

Jenže občas se takové představy a sny pokazí jednou maličkou pitomostí, která může narušit vztahy, dobrou pověst před ostatními blízkými nebo usměvavá přivítání po dlouhé době. A když jsem tak seděla na posteli a čekala, co přijde, říkala jsem si, jestli si vůbec zasloužím snít. Jestli si vůbec zasloužím mít nějaká přání splněná, jestli mám právo na to si je v hlavě uchovávat.

Pak jsem se zvedla, podívala se do zrcadla a uvědomila si, že snít je to nejdůležitější, co naše myšlenky může naplňovat. A každý má právo takovou myšlenkově nenáročnou činnost denně provozovat. A nejde o to, zda-li si ji může zasloužit nebo ne. Protože to, co si v hlavě tvoříme, je pouze naše maličkost, do které nikomu není.

A když jsem tak přišla po víkendu plném radosti a ztrát domů, řekla jsem si, že je potřeba začít nanovo. Vzít si příklad z moudrých slov mých drahých, nenechávat se očarovat doznívající pubertou a nesnít jen o pitomostech. Je potřeba začít trochu vážněji žít a nedovolit osudu vše totálně posrat. Protože pak takhle sedíte na té posteli a říkáte si, co horšího se mohlo ještě stát. A co všechno bych dala za to, kdybych všechny mé sny mohla vymazat jen kvůli tomu, abych napravila čin, který nadobro pokazil mé oblíbené cesty do nejkrásnějšího města.

Tento víkend mi mnohé dal a já nyní vím, že až příště budu mít chuť opět všechno totálně posrat, nebude to můj nejbližší, který to odnese. Budu to já, mé černé svědomí a pár minut v koutě na uklidnění. Protože až pak budu chtít vyřknout ona slova, budou alespoň vztahůneničitelná a dospělejší, než byla doposud.

Článek je pouze přemýšlející, více deníčkovský a dočasné neaktivity doplňující. Omluvte mi, že nepíšu, ale až se vrátím ze země neznámé, napíšu vám o tom, jak jsem se v ní měla. Prozatím se mějte krásně. J Nebo tedy alespoň lépe, než já…