Na nový se učit, číst a cvičit! MÁ NOVOROČNÍ PŘEDSEVZETÍ DO 2015

Nový rok tu máme za několik hodin a já jsem si pro vás připravila trochu důvěrnější článek, který se nese v duchu mých novoročních předsevzetí. Když jsem se ptala mých známých a blízkých, zdali si budou dávat předsevzetí, většinou odpovídali kladně. Někteří ovšem odvětili, že novoroční předsevzetí jsou hloupost. Na půl s nimi souhlasím, protože nový rok a 1. leden je pouze další normální den, který není ničím důležitý. Ale alespoň máme tu příležitost napravit vše, v čem jsme v minulém roce hřešili a dokola se motivovat tím, že je to přeci naše předsevzetí, a to se přeci musí dodržovat! J

1.      Být milejší

Časté narážky na učitele a používání mnohem více vulgárnějších slov ze mě dělá tak trochu ďáblíčka a hajzlíka v jednom. Sama nemám ráda, když děvče mluví jako dlaždič, jenže právě v roce 2014 jsem si na dlaždiče trochu hrála. Tak snad to mé spolužačce Martě nebude vadit, že ji nebudu už tolik vulgárně urážet (samozřejmě ze srandy).

2.      Omezit PC

Hahá, schválně mi do komentářů napište, kolik z vás si toto předsevzetí do nového roku dalo. Protože já jej mám na svém papíru předsevzetí každý rok a každý rok to KUPODIVU dodržuji. Jen jsem přes tyto vánoční prázdniny bohužel nabyla pocitu, že na PC trávím až moc času, což je samozřejmě logické, když není co dělat. J

3.      Cvičit, ALE NEPŘEHNAT TO

O cvičení tu byla článků kopa, hlavně z té negativní stránky. Cvičení se mi v tomto roce dostalo do hlavy natolik, že jsem musela cvičit denně a když jsem tak neučinila, měla jsem šílené výčitky a má nálada byla tu a tam na bodu mrazu. Tak hurá a s CHUTÍ do cvičení!

4.      Více psát pro vás

Miluju blog, psaní, čtení, nabírání inspirací z jiných blogů a miluju vás, mí čtenáři! A z celého srdce bych pro vás chtěla psát více článků, které nebudou pouze deníčkovské a o mé osobě, ale také přínosné pro vás. Protože právě vám chci darovat co nejvíce inspirace a přínosných rad.

5.      Naplnit prasátko

Nemyslím tím, že se najím. J Chci si začít šetřit na to, až nastanou ty úúúkrutné nákupové návaly na Vánoce a já budu nutně potřebovat penízky. K tomu jsou prasátka tím nejlepším pomocníkem.

6.      Začít vařit a více péct

Pokud jste viděli mé úkoly a cíle na letní prázdniny, zmiňovala jsem se o tom, že díky spoustě času začnu vařit. Ani jednou jsem neuvařila a na nový rok to chci napravit. Po škole si asi moc neuvařím, ale o víkendech bych mé mamce občas mohla udělat radost. J

7.       Učit se

U toho bodu se mi spousta lidí vysmála. „Ty a učit se? A na co? To toho nebylo málo? Vždyť u toho ležíš furt!“. Asi jste mě neviděli v posledních dvou měsících, kdy jsem myšlenkami trochu jinde a učení jde stranou. Tak teď půjdou stranou myšlenky a učení opět nastupuje a s ním hlavně ekonomika!

8.       Více se zajímat o ekonomiku

Pokud jste si četli můj předešlý článek, víte, o čem mluvím. J

9.       Více číst

Čtením jsem dříve započala svůj den a jím i zakončila. Tak proč v tom nepokračovat i v roce 2015 a napravit tak několik dnů a měsíců ztracených čučením na videa?

10.   Usmívat se a být pozitivní

Usměvavý bod je pro mě snad nejdůležitější. Pamatuji si na můj rozzářený úsměv na téměř každého kolemjdoucího. Postupem času jsem se přistihla v častém spěchu. Ve městě, kam chodím na školu, se na nějaké příjemné úsměvy nehraje, tak proč s touhle hrou nezačít zrovna v následujícím roce? J

Budu ráda když mi o vašich předsevzetích napíšete do komentářů! A já Vám z celého srdce přeji to nejkrásnější do nového roku. Děkuji Vám, že jste tu s MrsMishell byli po celý rok a budu se na Vás těšit i v novém roce, do kterého všichni musíme vkročit tou pravou nohou! Hurá do toho J <3

Jak jsem si koupila své první noviny a započala tím novoroční předsevzetí!

…jak jsem začala číst portál idnes.cz, začala vyhledávat novinové články Václava Havla, a jak se snažím se stát ekonomickou znalkyní. Zatím neúspěšně.

Obchodní akademie, na kterou chodím přes rok, mě naprosto strhla. A jelikož jsem se do hlavního předmětu EKONOMIKA zamilovala, i když se nevyznám v politice a hospodářství našeho státu je mi ukradené, snažím se dělat vše pro to, abych jí co nejvíce porozuměla. A proto jsem si dnes koupila své první noviny.

Vlastně jsem nikdy nedokázala pochopit mého dědečka, babičku a strejdu, kteří si každý den kupovali Jindřichohradecký deník a hltali každý novinový článek. Dnes jsem to v obchodě pochopila a jak jsem tak stála před tím stojanem se všemožnými časopisy a novinami, sáhla jsem jak po Ženě a život (kterou si prostě musím koupit), tak i po o polovinu levnějších novinách plných žhavých novinek.

Stačilo mi pár článků a já díky tomu všemu začala být v obraze. Vím, jaký byl Václav Havel ještě před tím, než se stal prezidentem, čím se živil a čemu se věnoval. Vím, které země byly nejvíce postihnuté ebolou a dokonce se dokážu vyznat i v tom, jak to vlastně bylo se situací na Ukrajině.

Čtení novin mi zabralo asi tak hodinu, pročítala jsem články s těmi nejzajímavějšími titulky (články o tom, jak napadlo několik centimetrů sněhu, jsem vynechala, stačí mi ta „kalamita“ u nás). Pozastavila jsem se dokonce i u zajímavého článku o tom, jak se od nového roku budou označovat důležité informace u nebalených i balených výrobků. A na závěr jsem se pousmála nad inzeráty sedmdesátiletých seniorů. J

Po této hodinové „povinné četbě“ se cítím dospělejší a nepřipadám si tak hloupoučká, jako doposud. A že je psaní článku o tom, jak jsem si koupila své první noviny hloupé? Pro mě je to historická událost a až jednou půjdu s mým svázaným štosem novin do kontejneru na papíry, budu vzpomínat, jak jsem tenkrát četla své první noviny a tím i započala své novoroční předsevzetí do roku 2015.

Jak jsem Vánoce jsem obměnila za Hobita!

Zdravím vás,

Čekala jsem na ten den, kdy si sednu k počítači kolem sedmé, šesté hodiny a nebudu mít co dělat. Budu koukat z okna do tmy, poslouchat rádio, popíjet vodu a odpočítávat minuty do chvíle, kdy se donutím dělat něco jiného. Konečně taková chvíle nadešla a já už se nemohu dočkat, až vám vylíčím své dojmy z letošních Vánoc a celkově posledních dnů, které byly perné, ale skvělé.

Školu jsme před Vánocemi zakončili tanečním představením spolu s ostatními spolužačkami a já jsem si to moc užila! A protože mi vánoční atmosféra zvedala žaludek, potřebovala jsem se trochu odreagovat, a tak Michal zvolil zábavu v podobě kina, které je momentálně naším nejnavštěvovanějším místem za poslední dobu. Byli jsme se podívat, jak se Peter Jackson činil u třetího dílu Hobita. A musím říct stručně a jednoduše, že jsem nad míru spokojená.

 Obklopená dárky od mých milovaných přátel :-)

Hobit není mým „TOP“ žánrem, vlastně jsem upřednostňovala vždy a za jakýchkoliv podmínek romantické komedie, ale ty mi v poslední době lezou krkem, protože všechny končí stejně. Hobit byl tedy jasnou volbou a já se skvěle odreagovala. Zamilovala jsem si Bilba Pytlíka a neskutečně jsem se na něj těšila. Druhý den po Hobitovi jsem zvolila takové menší pokračování, které bylo natočené ještě dřív, než samotný Hobit. A ano, jedná se o Pána prstenů. Asi se budete divit, ale ano, já, slečinka prahnoucí po Chaningu Tatumovi a Theu Jamesovi, si pouštím s Michalem po odpoledních Pána Prstenů. Asi mi cvaklo.

A vás asi zajímá, co jsem dostala k Vánocům, protože tato otázka lítá po všech blozích. Abych se přiznala, nechci se tím chlubit, ale přeci jen jsem slíbila, že natočím video se všemi dárky, takže si prosím chvilku počkejte. Každopádně dárky nebyly to, co mé Vánoce udělalo těmi nejlepšími ze všech. Byla jsem se svou rodinou v plném počtu a šťastná jsem obalovala řízky, dělala salát, myla nádobí… Čtyřiadvacátý prosinec jsem si užila naprosto skvěle. J

Snííííííh! :-)

A nyní mě čeká nový rok a s ním i nová předsevzetí, která vám na blog ještě v průběhu následujících dnů napíšu, protože už jen pár dní a já se budu muset činit. To jsem to ale na sebe zvědavá. J Mějte se krásně, mám vás ráda! (A určitě mi dejte vědět, co jste dostali vy!)

Vánoční mánii mám za sebou - "nenávidím" Vánoce!

Mí nejvíce drazí a nejvíce milí,

Jsem moc ráda, že jsem si dnes udělala čas, abych si s vámi mohla imaginárně popovídat po internetu. Musím říct, že mi to chybí. Psaní článků, točení. Ale jelikož patřím mezi ty, kteří potřebují mít vše hotové, než se budou stát v obchodech fronty dlouhé jako jedna strana budějovického náměstí, neměla jsem čas na blog. Nakupovala jsem totiž dárky, sháněla všemožné detaily, které bych chtěla, aby se na Štědrý den vyskytly u nás doma. Třeba svíčky v barvě totožné jako koule na vánočním stromečku. (Tento rok ladíme do bronzovo-stříbrna). Mimochodem když už jsme u toho slazení barev stromečku a celkově vánočních dekorací, co říkáte na letošní trend růžové barvy? Podle mě je to naprosto bláznivý. Samozřejmě je zajímavé, že se každým rokem barvy mění do bláznivějších a bláznivějších, ale proboha, všeho s mírou! :-D

Abych se ale odpíchla od vánoční růžové k tomu, co jsem vám chtěla říct. Slavnostně mohu prohlásit, že mám všechny dárky, které jsem potřebovala zabalené a připravené na slavnostní předání na Štědrý večer. A ani nevíte, jak se těším. A jak tak ty roky nabývají, začínám mít jiné „způsoby“ natěšení na vánoce. Těším se nikoliv na dárky, ale na rodinu, na kapra se salátem, na to, až ostatní budou otevírat dárky, které jsem jim koupila… Strašně ráda dávám lidem dárky a miluji jejich reakce. Připadám si potom, že jsem jejich vánočním andílkem J

Doma nemám kudy chodit :-)

Na druhou stranu mám vánoc po krk. Když mi přišel další a zároveň poslední balík a já opět dávala peníze na pultík na poště, při příchodu domů jsem prohlásila tu slavnou větu „nenávidím vánoce“. Čekala jsem celý advent, kdy tuto větu prohlásím, protože vím, že po ní pak už následuje jen pohoda, klídek a cukroví.

Bohužel jsem nebyla „vánočně aktivní“ na mém youtube kanále. Těšila jsem se, až vám ukážu mé rady a tipy na vánoční dárky, ukážu vám, jaké dekorace jsem pro tento rok zvolila. Ale nic nevypadalo dobře a bylo to těžko zpracovatelné. Nemám techniku k točení takových videí, a kdybych chtěla dělat DIY, nemám stativ, protože nejlepší pohled, když youtuber dělá DIY, je přímo z jeho pohledu. A na to já nemám aparaturu.

Proto doufám, že příští rok se poštěstí a já si za vydělané peníze z brigády koupím nějakou lepší kameru se stativem. Chci dát do točení a psaní článků všechno, chci být pro vás mnohem lepší bloggerkou a youtuberkou, než jsem doposud! Berme to jako první novoroční předsevzetí. Ale o těch vám povím zase jindy. Mějte se krásně a užívejte si vánoční klid a pohodu co nejvíce to jde! Já se vám určitě ještě s radostí ozvu. Mám vás ráda. <3 

Nezapomenutelný víkend: koncert Arakain + VLOG

Mí drazí,

Mám za sebou víkend a jsem plná dojmů a zážitků. Pamatuju si na základní školu, na nudné a stereotypní dny bez náplně, na víkendy plné lenošení nebo cvičení, kterému jsem beztak věnovala max. půl hodiny. Na střední se vše mění a já víkendy trávím s mou úžasnou kamarádkou Marťou. Nevím, zdali se díky těmto víkendům spolu bavíme více a více, ale mě to tak vyhovuje. Nejsem alespoň nonstop s přítelem a přijdu na jiné myšlenky.

Pokaždé jsem u Marti z nějakého důvodu, vlastně pokaždé jsou to koncerty kapel, které nám přirostly k srdci. Jednou z nich je i skupina Arakain, kterou znám díky Martině. Vlastně všechny kapely mi přirostly k srdci díky ní, nejvíce asi Dymytry, dále A7X, Arakain, ATSI apod. A právě skupina Arakain zahrála o víkendu na budějovickým náměstí, a díky mé kámošce jsme měli tu možnost stát přímo před pódiem. Bylo to úžasné, záživné a nezapomenutelné!

Nikdy jsem nevěřila, že by mohl být Honza Toužimský tak hezký, ale zatraceně je to pěkný chlap s krásným úsměvem a hlasem! Obdivuji ho a mám ho ráda za každý jeho pohled, když si všiml alespoň malých náznaků toho, jak tuhle kapelu obdivujeme a jak známe alespoň některé z jejich textů.

Díky tomuto koncertu jsme mysleli, že máme o vánoce postaráno, ale pak to vše přišlo, nával jejich „pomůcek“. Nejdříve bubeníkovi spadla palička, kterou následně Honzík vzal a hodil ji do publika. Panebože, já ji chytla! Přistála mi přímo v pravé ruce a já zaječela nadšením. Dále letěla vlna trsátek, jedno chytla má kámoška a druhé spadlo přímo přede mě. S velkým odhodláním jsem jej věnovala Martě jako dík za to, že mě nechává u ní spát, seznamuje mě s tak skvělými kapelami a dává mi nezapomenutelné zážitky.

Následující program není vůbec důležitý, hlavní hvězdou celého víkendu byli Kaini, které jsme si užili, a je to pro nás opět další zážitek do našich pamětí. K tomuto víkendu jsem také natočila vlog, budu ráda, když se podíváte.

A co vy? Byli jste se podívat na narozeninách RockRadia? J

Odstartovala jsem éru dobrých činů! - Šťastné články

Zdravím vás u dnešního článku,

Napadl mě jeden takový oddechový článek, nad kterým bych se ráda zamyslela. Před nedávnem jsem totiž „provedla“ jeden čin, který mi vysvitl v hlavě jako kontrolka, že takové činy by se měly stát samozřejmostí. Pomohla jsem starší paní přes přechod, protože byla očividně nemohoucí a měla problémy s nohami. I když měla auta zelenou, nebála jsem se ji přes přechod vzít. Zkrátka a jednoduše jsem důvěřivý člověk, a proto jsem silně doufala, že auta zůstanou stát a počkají, až paní doprovodím na konec.

Po tomto dobrém skutku jsem měla neskutečný pocit. Asi jako když docvičím strašně náročný workout se zabijáckou Jillian Michaels a cítím se potom, že jsem sebe samotnou překonala a překvapila. A přesně ten den mě přiměl se pořádně zamyslet nad tím, jak takové činy u nás chybí.

Nevím, jestli jste viděli na youtube různá videa o dobrých skutcích lidí, kteří mají v sobě trochu soudnosti a pomohou těm, kteří pomoc potřebují, i když to nemusí dávat najevo. Dobrovolně vylézt z auta a pomoc nevinnému kotěti, které se očividně ztratilo uprostřed vozovky je naprosto úžasný a samozřejmě i dechberoucí. O to více mě překvapilo i video Viralbrothers, kdy „testovali“ muže bez domova, kteří by se měli při upadnutí peněženky kolemjdoucího zachovat tak, jako každý jiný – vrátit mu ji. Udělal to jen jeden ze spousty ostatních bezdomovců, bohužel.

Když jsem si uvědomila, že se v poslední době neusmívám na kolemjdoucí tak, jako dřív, uvědomila jsem si, že je něco špatně. Protože být pozitivní bylo na mém denním pořádku a já nechápu, proč tomu tak není doteď.

A proto jsem si vzala od videa Petry z Lovelyhair spoustu tipů, jak se nenechat ovlivnit negativní energií. Má úžasný inspirativní přístup k životu - její minimum negativity v jejich názorech a pohledech na svět. A proto jsem dnes držela jazyk za zuby, když jsem chtěla zkritizovat čerty u nás ve městě… Protože kritizovat je sice naprosto normální, ale ne způsobem: „Zase to samý jako minulý rok“.

Kritika by měla být přínosná, a pokud mají diváci s takovými akcemi problém, stačí napsat např. Infocentru daného města a podotknout pár detailů, které se jim nelíbili. Podle mě organizace takové akce je dost náročná, a když se k tomu přidá ještě nepřínosná kritika diváků, má to velký dopad na nechuť k organizaci na další rok.

To už ale trochu odbíhám. Jak na takové situace hledíte vy? Učinili jste někdy také dobré činy? 

Poznejte mě více: Nejkrásnější vzpomínky z dětství

Zdravím,

Jízda vlakem je neskutečně přínosná. Obzvlášť, když se nemusíte učit a můžete si užívat omamné písně od Armina van Buuren prolínané s Dymytry. Takové cesty mám nejraději, obzvlášť když mám při ruce blog, tužku a spousty nápadů okolo. A protože miluji, když se vám mohu svěřit s každou maličkostí z mého osobního života, dnešní článek nebude výjimkou. Povím vám o mých nejčastějších a nejživějších vzpomínkách na to nejkrásnější období mého života – dětství.

Mé dětství bylo krásné stejně jako většiny ostatní lidí v mém věku. Užívala jsem si jej naplno a denně se radovala z maličkostí, což už dnes tolik nedokážu. Jsem téměř pořád ve stresu, představuji si, co mám udělat, co mi ještě chybí, neraduji se z toho, co jsem již dokázala. A pak z toho vzniká špatná nálada, občasné náznaky radosti, které se ale rázem mění v tzv. „depky“. Vzpomínky na dětství mě dostávají do říše vzpomínek, které jsou těmi nejvzácnějšími.

•         Koupání s mým taťkou

Fotky, které naznačují, že jsem ráda nosila pěnové afro na hlavě, jsou jasným důkazem toho, že jsem koupele milovala. A bylo mi jedno, že vana byla téměř plná a mě byla vidět jen hlavička vykukující z pěny kolem mě. Byla jsem šťastná a milovala jsem koupání a měla obrovskou důvěru v taťkovi, který mě vždy udržel, i když se mnou dělal vlny tsunami a vytvářel ze mě sněhuláka.

Vzpomínka, která se mi vylíhla v paměti na koupání, jsou spotřebované šampony. S těmito flaštičkami jsem totiž vytvářela lektvary a masti, které jsem kombinovala s kondicionéry a šampony. A potom teprve byla má vana jako po náletu lavoru Jaru.

•        Hovínková zmrzlina

Vzpomínka mě vrací do dob, kdy jsem s mým nejmilovanějším dědečkem vymýšlela různé skotačiny, které byly spojené s vulgarismy (samozřejmě přiměřenými). A důkazem byla právě „hovínková zmrzlina“, která byla naším krycím názvem pro čokoládovou zmrzlinu. Doteď občas tohle spojení použiju.

• Prodávání věcí

Čím jsem byla starší, tím více jsem okoukala dění všedních dnů. Chodila jsem s mamkou nakupovat, vozila se v košíku a sledovala, jak se pípají čárové kódy.  Nemohla jsem ten princip pochopit, ale pak jsem jej stejnak opakovala i doma. Hrála jsem si na prodavačku, dávala mé dětské knihy na hromadu, které jsem následně pípala pomocí imaginárního „pípátka“, které jsem nahradila ovladačem. A byla jsem spokojená.

•     Sestavy na trampolíně

Nejkrásnější a nejradostnější vzpomínky mám na chalupu, kam jsme s rodiči jezdili téměř každý víkend. Našla jsem si tam nejlepší kamarádky, se kterými jsem trávila nejvíce času po dobu 4 let. Ony byly z Prahy. Já byla 170km daleko. Nic nám ale nebránilo trávit volný čas tak jak se má – chodili jsme hrát schovku, zkoušeli naši odvahu v podobě přelézání bahnité řeky po provaze… A zkoušely choreografie na trampolíně, které jsme potom ukazovaly téměř celé vesnici. Tato léta byla ta nejnádhernější, jaké jsem kdy zažila. A nikdy na ně nezapomenu.

•      Přestřelky „před barákem“

Vždycky jsem o sobě pochybovala, zdali nejsem dívka s mužskými vlastnostmi. Po založení kosmetického kanálu mě tyto myšlenky opustily. Ale tato aktivita mě neopustila dodnes. Vždycky jsem ráda hrála s kamarády střílečky, nikoliv na počítači, ale se zbraněmi od „Vietnamců“. Bylo to nebezpečné a nepřijatelné, ale o to více se nám to líbilo.

A to je ode mě dnes vše. Já doufám, že se vám článek líbil. Ráda jsem zavzpomínala a vrátila se o několik let zpátky. A co vy? Jaký je váš nejkrásnější zážitek z dětství?

Na pokraji "zhroucení"...

Zdravím vás,
Je mi to líto poprvé, je mi to líto podruhé, je mi to líto potřetí… Není čas, není nálada a já jsem za to na sebe nesmírně naštvaná. Chybí mi psaní, ale momentálně mi ještě více chybí točení, na které nemám čas tuplem. Přeci jen si ke psaní článku můžu sednout kdykoliv, když se zrovna nemusím učit nebo mě nezanedbávají na facebooku mí přátelé, ale s točením to není už tak jednoduché. Kdybych chtěla točit pravidelně videa, která bych si přála s hezkou kvalitou, pak bych nemohla domů přijíždět ve čtyři, kdy je tma a já tudíž točit nemůžu.

Ale na druhou stranu se mám skvěle. Zase jsem se vrátila k mému starému dobrému režimu, na kterém ale tentokrát nejsem tolik závislá jako dřív, kdy jsem cítila potřebu cvičit každý den. Dnes přijedu domu, strávím pár chvil s přítelem, přečtu pár stránek Hunger Games, rozložím se na podlahu jako vorvaň a imaginárně si protáhnu tělo. A když se mi zrovna nechce cvičit, tak se vydám na tu nejskvělejší jogu na světě. Kde zapomenu na všechno. A vymetu i ty nepříjemné myšlenky na to, že vás zanedbávám.

Tak jako zanedbávám vás, což je naprostá pravda, zanedbávám školu. Což ale ve skutečnosti není pravda, i když já mám takový pocit a jsem z toho na pomezí „zhroucení“. Možná to bude tím, že nemáme zas tolik učení, abych měla právo na to mít výčitky. Jenže. Mám internet v mobilu, a tudíž o hodinách vypadám jako retard, protože ťukám do lavice prstem, přitom můj prst násilní dotykovou obrazovku mého mobila debila na facebooku.

Abychom se ale odpíchli od takového stěžování si, mám tu pro vás historky mých všedních dnů. Tak třeba sobota, ta bude patřit odmoderování menší akce na vesnici, kde mým úkolem bude přivítat čerty. Dále vaše nádherné komentáře u mých videí a úžasný počet fanoušků na fb, pokud jste se nezapojili do Giveaway, jděte do toho! A dále tu máme adventní trhy, které musím nutně navštívit a dát si ten nejskvělejší nealko punč.

A co vy? Taky prožíváte tak strašně záživné všední dny? :-)

P.S.: prosím titulek neberte vážně, jde mi jen o to, kolik z vás se na podobné typy titulků chytne. :-)