Když se ohlédnu za tím, jak jsem žila doposud, můžu jen říct „žádná sláva“. Svůj život si zkrátka neužívám tak, jak bych si přála a stále doufám v to, že až jednou… Chci tyto počátky vět smazat, nechci žít v obrovských plánech a vidině toho dokonalého. Chci být ta, která jde za tím, co si přeje.
A možná proto bych zítřek počítala za svůj nový začátek. A
doufám, že se vším všudy. Neříkám, že minulou neděli jsem neříkala to samé,
protože přesně stejnou naději jsem měla onen den, kdy jsem zjistila, že mi není
dobře a můj život nemá žádné obrátky.
Jenže jsem namotivovaná, mým tělem proudí adrenalin a já se
těším, až se odhodlám vyběhnout vstříc přírodě a uběhnout 16 km, které vypadají
jako dobrý plán na odpoledne. A nebudu čekat, až budu mít čas, nebudu čekat, až
se mi bude chtít. Zkrátka popadnu boty a vyběhnu poznat to, co mi dlouho leží
na paměti – zdolání trasy, kterou mám v google mapách označenou dlouhou
dobu.
Stále ležím v menších obavách, že bych tohle celé
nemusela zvládnout. Ale já chci. Chci změnit svůj přístup k jídlu, nechci se
bičovat s jídlem, ani si zakazovat to, co mám neskutečně ráda. Protože tím
si své mládí a život neužiju, tím si nic nedokážu a budu stále ležet ve
výčitkách a depresích jako před rokem.
Všechnu odvahu mi dodala Blanka z fitfoodmanic,
která je dokonalým příkladem k úspěchu. Vlastně její nejposlednější článek
mi připomíná můj současný stav, zbytečné šetření s jídlem, snězení max.
1200 kalorií, což je samozřejmě málo. Veliký výdej, minimum cukrů, vynechávání
svačin…
Trocha hudební motivace
Jako menší překvapení bych ráda také zmínila, že bych v blízké
době ráda začala s kickboxem. Chci mít koníček, který mě bude naplňovat, a
tak bych ráda dala šanci něčemu, co by u mě nikdo nikdy neočekával. Chci
překvapit nejen ostatní, ale i sebe.
Až teď si všímám, jak šíleně nepřehledný a slátaný článek
jsem napsala, ale potřebovala jsem to dostat ven. To nadšení a sílu, naději a
víru! Snad vám nevadí trocha nostalgie a milion slov „chci“. J
Mějte se krásně. <3
Žádné komentáře:
Okomentovat