neděle 28. června 2015

OOTD: Do města v pyžámku!

Zdravím,
nevím jak vy, ale já strašně ráda sázím na to největší pohodlí. Ať už doma, zabalená v dece s teplým čajem, nebo v mých nových oblíbených kalhotách, které sice nenosím moc často, ale za to velmi ráda. A při možnosti se jít podívat na akademii mé bývalé školy jsem se rozhodla ukázat lidem to, na co jsem se na základce neodvážila. A tak jsem vzala své "haremky" s mým nejzlatějším a nejskvělejším křivákem a vyrazila do města.

Ani nevíte, jak skvěle mi bylo a jak moc jsem si užila ten pocit být oblečená v něčem, v čem se cítím dobře. A i když kvůli menší oblíbenosti těchto kalhot je moc nenosím, zde v "mém" městě mi to bylo docela ukradené. Takže jsem své pyžámkové kalhoty ukázala světu a ničeho se nebála. A díky bohu za mou kamarádku supr fotografku, která vždy ví, jak mě správně "cvaknout". :-)



Kalhoty: C&A
Triko: New Yorker
Křivák: Pimkie
Kabelka a botky: ???




Pac a pusu :*

neděle 21. června 2015

LIPNO: Nezapomenutelný týden + hromada fotek!

Zdravím vás,
konečně odpočatá a plná energie se s vámi podělit o další zážitky, které se vryly do mé paměti, a na které budu nyní vzpomínat s obrovskou radostí a nostalgií tak, jako na všechny zážitky po boku mých přátel a několika probděných nocí se smíchem a bláznivými hláškami. Dobrá, probděné noci jsem tento týden s přáteli nezažila, vzhledem k tomu, že jsme byli na sportovním kurzu, kde jsme po celém dni vždy zabrali, jak kdybychom celé týdny nespali.


Přijeli jsme na Lipno do kempu VillaBohemia, který nás mile překvapil dost luxusně vybavenými chatkami, kurtem na hraní volejbalu, nohejbalu, zkrátka všemožného balu, k tomu mnoho místa na další míčové i nemíčové hry. Ještě k tomu všemu se přímo před chatkami rozprostíralo přenádherné Lipno, u kterého jsme každý den sledovali západy slunce, ať už při telefonátech s našimi blízkými, nebo jen tak sami s přáteli, při dlouhých rozhovorech o všem, co nás štve nebo nás hřeje na srdci.


O počasí na Lipně bych tady mohla rozmlouvat dlouho, ale když vám to řeknu ve zkratce, žádná sláva to nebyla. Každopádně i krásných 18°C nám stačilo na to se vykopat v nádrži, která měla ještě více stupňů, než vzduch. A to vše se vším oblečením a záchrannými vestami, které jsme měli kvůli výuce na kánoích.


Lipno mi vyrazilo dech

90km najetých v okolí Lipna mi otevřelo oči a já poznala nádheru naší země. A to myslím doslova. Kopce a všechna příroda, kterou jsme projížděli, mě dostala pořádně do sedla mého kola. A já nestačila ochat a áchat spolu s mou kamarádkou, se kterou jsme vždy v intervalu pěti sekund šlapaly a v intervalu deseti sekund kochaly. Jednou se se vrátím. A doufám, že to bude brzy.


Co jsem se naučila?

Celý týden se nesl v poznávání nových věcí, zahrála jsem si potmě v jedenáct hodin večer fotbal, a i když mi hrozila ta nejzákeřnější rýmička na světě, hrála jsem v tričku s mým pandou a brečela smíchy pokaždé, co jsme se s kámošem dokopali a na závěr zavěsili v síti. Dokonce jsem sama jezdila v kánoi, což skončilo dalším popadáním se za břicho ve chvíli, kdy jsem vjela do křoví a učitel mě odtud páčil asi tak 5 minut. Nemohu opomenout jízdu na raftech, kde jsem se nejvíce bála sjíždění jezů. Po prvním sjezdu jsem ale nechtěla dělat nic jiného. A díky vodě jsem zjistila, že stále existují party lidí, kteří se zkrátka seberou a s flaškou vína nasednou na raft, na kterém zažijí kupu zábavy stejně jako my. Ostatně při zpívání všech českých písniček, které se nám v tu chvíli vnukly do paměti, jsme nemohli dělat nic jiného.



Co jsem si uvědomila?

Kurz mě přiměl přemýšlet sama nad sebou a srovnala jsem si všechny své priority. Uvědomila jsem si, že přátele, které jsem hledala celý svůj život, jsem našla až na střední. A díky pár společných dnům na jedné chatce jsem se poznala s lidmi, o kterých jsem měla chvílemi špatné a chvílemi dobré mínění. Přes tento týden přetrvávalo jen to dobré a já si díky tomu nakázala, že už nikdy nebudu lidi odhadovat podle prvního dojmu.



Celý týden byl naprosto skvělý a já doufám, že takových společných týdnů na střední ještě pár bude. Díky nim totiž poznávám tolik věcí, o kterých jsem doposud nevěděla. A já taková poznávání miluji.

čtvrtek 11. června 2015

URBAN TRAINING: má nejlepší sportovní zkušenost!

Stalo se vám někdy, že byste vyhráli nějakou cenu? Náhodně vás kdokoliv na internetu vybral a prostřednictvím generátoru náhodných čísel jste měli obrovskou radost? Díky Terezce z Terezainoslo jsem dostala možnost se zúčastnit budějovického UrbanTrainingu, který se konal přibližně před dvěma týdny. Mé myšlenky a pocity byly smíšené a já se popravdě bála toho, co mě během dvou hodin bude čekat. Ale díky Terce jsem dostala mnoho inspirace a její články o UrbanTrainingu mě naprosto navnadily a přiměly mě k tomu, abych během 120 minut překonala své síly a dostala ze sebe vše, čeho jsem schopná.


Spolu s dalšími asi 27 ženami jsme se sešli v obchodě Huddy v Českých Budějovicích, odkud jsme také v pět hodin vybíhaly vstříc budějovickým ulicím. Na uvítanou jsme dostaly moc hezké taštičky Kari Traa s funkčními triky v hodnotě asi 1200,-. Bezpochyby mi udělaly obrovskou radost a musím říct, že jsme jimi krásně prozářily nudné a počasím zachmuřené ulice.

V obchodě Huddy nás pronásledovaly fotografové, natáčely nás téměř při všem a pro mě to byla neskutečná sranda, protože já a kamery jsme docela spřátelené (díky bohu za praxi na Youtube). A tak jsem mávala na všechny strany a dávala fotografům najevo své nadšení.

Program UrbanTrainingu

Pokud si nedokážete pod tímto pojmem cokoliv představit, s radostí vám nyní sepíšu všechny aktivity, které jsme v onen den dělaly. A že jich bylo. Nikdy bych nevěřila, že dvě hodiny tak strašně rychle utečou a zároveň, že se při nich dá dělat TOLIK věcí! Z prodejny Huddy jsme běžely přes Lannovu třídu („Lanovka“), kde nás příjemné „trenérky“ proháněly a mnohokrát nás dokonce přiměly, abychom udělaly známý „dřepkins“ přímo na chodníku. Tím mi trenérky dokázaly, že už i ulice se dá využít naprosto k čemukoliv a sedy lehy rozhodně nebudou bolestivé, pokud je na dlážděném chodníku provedete správně. :-)

Z Lanovky jsme přeběhly do parku Na Sadech, který jsme využily k příjemné rozcvičce, během které jsme zahřály naše ztuhlé svaly. V ten den byla opravdu zima a byla jsem ráda za takové rozehřátí. Ze Sadů jsme běžely na náměstí Přemysla Otakara II., kde jsme využily městské objekty k posilování. A tak jsme začaly dělat kliky o kašnu. Úsměvné na tom všem bylo, že nám fandili japonští turisté a většina si dokonce myslela, že náš UrbanTraining byl součástí Majálesu, který mimochodem byl celý ten týden pořádán.


Z náměstí jsme běželi na Sokolský ostrov, kde jsme běžely mezi studenty, turisty a pořadateli majálesu, kteří z nás nejspíš měli velkou srandu. O to větší adrenalin jsem v sobě měla a myslím si, že jsme se vlastně všechny chtěly pořádně ukázat. :-) Na tzv. „Sokoláku“ jsme posilovaly, dělaly mnoho lehčích i náročnějších cviků, které jsme asi dvakrát opakovaly. Ze Sokoláku jsme pokračovaly dále skrz nábřeží až k rozhledně Železná panna, kde jsme posilovaly o zábradlí, které vede okolo Malše. Tato část byla nejnáročnější a pro některé nezvládnutelná. Každopádně já jsem držela a zmákla to. A díky tomu jsem si dokázala, že mám v sobě mnohem více síly, než jsme čekala.

Cestou zpátky do prodejny Huddy jsme ještě stihly mnoho dalších zastávek, které se nesly v duchu dalších posilování, ale také protažení. Pokud znáte pozdrav slunci z jogy, asi si dokážete představit, jak naše tzv. „cool down“ vypadala.



UrbanTrainingu se ráda zúčastním i příští rok. Tato norská akce mě naprosto nadchla a já děkuji za to, že jsem mohla vidět, že se stále najde několik nadšenkyň, které sport dělají i pro zábavu. Díky UT jsem zjistila, že cvičení je zábava a rozhodně se nemusí dělat za mnoho peněz v zadýchaných posilovnách. Stačí proběhnout parkem, zastavit se u pár laviček a výsledek bude téměř totožný. Tak co, půjdete do toho taky?? :-)

sobota 6. června 2015

O mém novém začátku - překonání sil na UrbanTrainingu, konec s migrénami a únavou, konec s nedůležitou osobou!

Mí milí a nejdražší čtenáři,
Sedím na balkoně, je jedenáct hodin, 20° a já přemýšlím, čím začít. Od posledního vydaného článku, který jsem psala před dlouhou dobou, se stalo neskutečně mnoho věcí a já ani nevím, kde pořádně začít. Vlastně ani nevím, z jaké stránky vše pojmout.


Majáles s mými přáteli :-)

Začala bych, jako každý správný snílek a optimista, tím, že jsem neskutečně šťastná. Mé štěstí mi dodává mnoho síly, kterou nyní budu na poslední týden klasifikace ve škole potřebovat. Také mi ale dává chuť a sílu se sebou něco dělat, protože v poslední době jsem si uvědomila, že vše, co dělám, je špatně.

Díky únavě a migrénám, které mě každým dnem provázely, jsem si uvědomila, že je něco špatně. Uvědomila jsem si, že je potřeba se sebou něco dělat, protože jsem nikdy takové nálady a tolik stresu najednou na sobě nepociťovala. A nejspíš jsem takový signál potřebovala. Potřebovala jsem ten malý, nenápadný a nepatrný „šťouch“, který mě měl posunout dál. A zadařilo se!

Vrátila jsem se do starých kolejí, ale začala jsem nanovo!

Zní to možná divně a tak trochu si i odporuji, ale je to tak. To, co jsem dělala dříve, jsem vzala za ten druhý konec a nyní aktivity, které mě dříve bavily, dělám znovu, ale trochu jiným způsobem. Chci totiž minulost hodit za sebe, nechat ji a mít v hlavě a srdci jen vzpomínky, které jsou občas příjemné, občas nepříjemné. Miluji nostalgii, možná proto teď sedím na balkoně a vzpomínám na večery, kdy jsme takhle se ségrou seděly na lavičce a večeřely u zapadajícího slunce. :-) Ale občas mi ta nostalgie leze na mozek ve spojitosti s osobou, kterou jsem dříve potkávala téměř denně a vy už i nejspíš víte, o koho jde. Vše se seběhlo najednou, že jsem ani nevěděla, zdali vám o tom, co se stalo, říkat. Ale jelikož o dotyčném v poslední době na blogu nepadla ani zmínka a dokonce se vás pár lidí na vše ptalo, došlo vám asi, že toho dotyčného jsem ze svého života smazala. A vše vedlo právě k onomu novému začátku.


Poznala jsem, že cvičení není mučení!

Díky výhře lístku na facebooku, na profilu mé nejoblíbenější blogerky Terezyinoslo, jsem získala příležitost si zkusit překonat své síly pomocí UrbanTrainingu. O celém programu a kampani bych vám ráda napsala více v příštím nebo v jednom z následujících článků. Každopádně prozatím můžete zhlédnout video, které je takovým malým průřezem krásné dvouhodinovky, díky které jsem poznala, že cvičení je neskutečná zábava a rozhodně není moc fajn ji provozovat na koberci v pokojíčku.

Takže jsem začala…

…vyhledávat aktivity, které neskončí propoceným tílkem a udýchanou holkou na zemi. Snažím se vyhledávat aktivity, u kterých můžu přemýšlet, neničit sebe a své zdraví, neškodit mým zádům. Začala jsem více hrát volejbal, a i když to mým zádům moc neprospívá, hraju ho tak, aby mi to nijak neškodilo. Jezdím na bruslích a celkově volím aktivity, které mě opravdu baví, protože sport a pohyb MUSÍ být zábava!

Poprvé se opravdu těším na prázdniny

Škola a písemky, kterých je tento školní rok požehnaně, mě přiměly k tomu, abych se opravdu těšila na prázdniny. Prázdniny jako takové byly pro mě v předešlých letech nuda. Věděla jsem, že budu odtržená dva měsíce od mých přátel a budu sedět zazobaná doma. Tento rok to vypadá růžově s brigádou, a tudíž budu vůbec ráda, že nějaký svůj volný čas budu doopravdy mít. Každopádně máme s holkami naplánováno nekonečně mnoho aktivit, které prostě musíme uskutečnit!



Více toho pro vás nemám. Stejně to, co jsem dnes napsala, nebylo z daleko to, co jsem původně napsat chtěla. Ale jelikož se dostavuje menší únava a mě zítra čeká velký den, musím nabrat mnoho sil. Doufám, že dnešní článek vám dodal trochu síly, pokud se chystáte stejně jako já znovu začít. Resp. já mám ten hlavní začátek za sebou, teď je jen nutné v sobě sebrat mnoho důstojnosti a vytrvalosti a nic nevzdat, protože to by se mnou byla asi ámen! :-) Sladké sny.