Mí milí a nejdražší čtenáři,
Sedím na balkoně, je jedenáct hodin, 20° a já přemýšlím, čím
začít. Od posledního vydaného článku, který jsem psala před dlouhou dobou, se
stalo neskutečně mnoho věcí a já ani nevím, kde pořádně začít. Vlastně ani
nevím, z jaké stránky vše pojmout.
Majáles s mými přáteli :-)
Začala bych, jako každý správný snílek a optimista, tím, že
jsem neskutečně šťastná. Mé štěstí mi dodává mnoho síly, kterou nyní budu na
poslední týden klasifikace ve škole potřebovat. Také mi ale dává chuť a sílu se
sebou něco dělat, protože v poslední době jsem si uvědomila, že vše, co
dělám, je špatně.
Díky únavě a migrénám, které mě každým dnem provázely, jsem
si uvědomila, že je něco špatně. Uvědomila jsem si, že je potřeba se sebou něco
dělat, protože jsem nikdy takové nálady a tolik stresu najednou na sobě
nepociťovala. A nejspíš jsem takový signál potřebovala. Potřebovala jsem ten
malý, nenápadný a nepatrný „šťouch“, který mě měl posunout dál. A zadařilo se!
Vrátila jsem se do starých kolejí, ale začala jsem nanovo!
Zní to možná divně a tak trochu si i odporuji, ale je to
tak. To, co jsem dělala dříve, jsem vzala za ten druhý konec a nyní aktivity,
které mě dříve bavily, dělám znovu, ale trochu jiným způsobem. Chci totiž
minulost hodit za sebe, nechat ji a mít v hlavě a srdci jen vzpomínky,
které jsou občas příjemné, občas nepříjemné. Miluji nostalgii, možná proto teď
sedím na balkoně a vzpomínám na večery, kdy jsme takhle se ségrou seděly na
lavičce a večeřely u zapadajícího slunce. :-) Ale občas mi ta nostalgie leze na
mozek ve spojitosti s osobou, kterou jsem dříve potkávala téměř denně a vy
už i nejspíš víte, o koho jde. Vše se seběhlo najednou, že jsem ani nevěděla,
zdali vám o tom, co se stalo, říkat. Ale jelikož o dotyčném v poslední době
na blogu nepadla ani zmínka a dokonce se vás pár lidí na vše ptalo, došlo vám
asi, že toho dotyčného jsem ze svého života smazala. A vše vedlo právě k onomu
novému začátku.
Poznala jsem, že cvičení není mučení!
Díky výhře lístku na facebooku, na profilu mé nejoblíbenější
blogerky Terezyinoslo, jsem získala příležitost si zkusit překonat své síly
pomocí UrbanTrainingu. O celém programu a kampani bych vám ráda napsala více v příštím
nebo v jednom z následujících článků. Každopádně prozatím můžete
zhlédnout video, které je takovým malým průřezem krásné dvouhodinovky, díky
které jsem poznala, že cvičení je neskutečná zábava a rozhodně není moc fajn ji
provozovat na koberci v pokojíčku.
Takže jsem začala…
…vyhledávat aktivity, které neskončí propoceným tílkem a udýchanou
holkou na zemi. Snažím se vyhledávat aktivity, u kterých můžu přemýšlet,
neničit sebe a své zdraví, neškodit mým zádům. Začala jsem více hrát volejbal,
a i když to mým zádům moc neprospívá, hraju ho tak, aby mi to nijak neškodilo.
Jezdím na bruslích a celkově volím aktivity, které mě opravdu baví, protože
sport a pohyb MUSÍ být zábava!
Poprvé se opravdu těším na prázdniny
Škola a písemky, kterých je tento školní rok požehnaně, mě
přiměly k tomu, abych se opravdu těšila na prázdniny. Prázdniny jako
takové byly pro mě v předešlých letech nuda. Věděla jsem, že budu odtržená
dva měsíce od mých přátel a budu sedět zazobaná doma. Tento rok to vypadá
růžově s brigádou, a tudíž budu vůbec ráda, že nějaký svůj volný čas budu
doopravdy mít. Každopádně máme s holkami naplánováno nekonečně mnoho
aktivit, které prostě musíme uskutečnit!
Více toho pro vás nemám. Stejně to, co jsem dnes napsala,
nebylo z daleko to, co jsem původně napsat chtěla. Ale jelikož se
dostavuje menší únava a mě zítra čeká velký den, musím nabrat mnoho sil.
Doufám, že dnešní článek vám dodal trochu síly, pokud se chystáte stejně jako
já znovu začít. Resp. já mám ten hlavní začátek za sebou, teď je jen nutné v sobě
sebrat mnoho důstojnosti a vytrvalosti a nic nevzdat, protože to by se mnou
byla asi ámen! :-) Sladké sny.
Žádné komentáře:
Okomentovat