pondělí 30. listopadu 2015

Na rozjezd trocha postěžování, aneb jsem zase zpět!

Je mi to tak strašně trapné, trapné omlouvat se za to, že aktivitu, kterou miluju a které si vážím ze všech nejvíc, jsem za poslední čtvrt rok zanedbávala tím nejvíc zhnusujícím se způsobem. Momentálně jsem ve fázi, kdy nemám absolutně žádný důvod být na sebe pyšná. Všechno se sype jako domeček z karet, a tím myslím hlavně věci, které mě nejvíce naplňovaly a držely mě při zemi.


Je to takový ten bod mrazu, kdy už nevíte, co sami se sebou. Nudou se kopete do zadku, projíždíte facebook, sjíždíte youtube kanály všech možných rozměrů, ale popadnout příležitost a udělat si důležité a zdlouhavé úkoly, napsat trochu smysluplný a inspirativní článek nebo se snad dokopat k tomu si vánočně vyzdobit pokoj nebo alespoň chvilku pomyslet na vánoce… Nic mě v tuhle chvíli prostě netáhne a já nevím proč. Pokud jste takový pocit bezmoci někdy zažili, budu moc ráda, když mi dáte vědět, jak jste se s tím poprali. Mě teď drží nad vodou jen přátelé, rodina a přítel. Samozřejmě to nejcennější co mám, ale znáte to, je potřeba se občas nějakým způsobem trochu rozptýlit.

Takže teď sedím ve vlaku, doufám, že mi těch nudných 50 minut cesty bude alespoň trochu k něčemu a já konečně dám svůj blog opět trochu do stavu aktivního a pořádně blogerského. Protože mi chybíte, vaše ohlasy, vaše komentáře (což jsou vlastně ohlasy… achjo, už mi vázne i slovní zásoba). Asi vám nedám čestné skautské, ale budu se snažit dát blogu buď trochu té šťávy, nebo naprosto nový směr, těžko říct, jakou cestou se po takové době dám.


Každopádně takový ten pocit „jedu na 120% i přes únavu a demotivaci“ mi chybí a já se těším, jestli se do něj ještě někdy dostanu. Protože nikdy nezapomenu na ten den, kdy jsem se na sebe podívala do zrcadla a byla na sebe pyšná, poprvé a možná i naposledy… Tak teď už jen zbývá se činit a věřit si, že taková fáze a menší „reinkarnace“ opět nastane. Zkrátka a jednoduše není nad to si poplácat po ramenou a radostně si povyskočit nad tím, co vše jsem dokázala a stihla.


Mám vás ráda a doufám, že tu zbylo těch mých pár „fanoušků“, kteří doufají, že až sem, na tohle pusté místo, přijdou, se tu objeví jeden buď trochu smysluplný, nebo naprosto chaotický článek, jako je tento. Mějte se krásně <3

Žádné komentáře:

Okomentovat