Nebyla jsem si jistá, zdali se s vámi dělit o mé ohromné natěšení na Itálii, týden plný lyžování s přítelem, na týden plný výzev, kdy jsem jezdila ve volném terénu a překonávala svou hranici adrenalinu a sil. Na vše špatné jsem zapomněla. Hlavu jsem si lámala jen s orientací, na jaké sjezdovce se právě nacházím. :-)
Itálie byla bez pochyb nádherná! Tak, jako minulý rok, o pár kilometrů dále v Aprice. Tentokrát jsme byli v Passo Tonale a měli "svou" první větší dovolenou. Užili jsme si každičkou minutu, odsuzovali a zabíjeli pohledy opilé Čechy na sjezdovce, jednou také zachraňovali zraněného lyžaře, jeli s váhou vzadu kvůli divokému terénu, cpali se italskou, maďarskou a americkou kuchyní, rozplývali se nad psím spřežením a mysleli na to, jak jednou možná také budeme mít huskyho, snažili se nezranit při nasedaní na naši neoblíbenou lanovku, vyzkoušeli si s malými dětmi super rychlou jízdu na pomě, zpívali Fear of the dark při cestě na záchod, rozvíjeli svou taktiku při večerním hraní Človeče nezlob se, cpali se Rittersportkami a tunou dalšího skvěle nezdravého jídla, které jsme druhý den od devíti do čtyř vyjezdili na sjezdovce a zkrátka a jednoduše jsme svůj lyžařský absťák na chvilku zahnali Skicrossem, jízdou na ďábelské černé, zničením lyží na kamínkách a ohnutím hůlky při jejím zaseknutí se o opěry na lanovce. Vše jsme stihli, vše jsme zvládli. A až na ranní pelešení jsme se ani na chvíli nestali pecivály, to není nic pro nás. :-)
Takže pokud stále dumáte nad tím, proč nic nejde, u ničeho dlouho nevydržíte a máte tak 30% sil, zkuste si při první příležitosti lehnout, vypnout nebo lyžovat jako my! A co je tedy závěrem? Že teď už konečně jsem odhodlaná se postavit novému startu, protože to mě baví ze všeho nejvíc!